Když se dva rozhodnou mít dítě, více na to doplatí žena. Kdyby na to více dopláceli muži, to by se děly věci!
Žijeme v takové společnosti, kde se člověk oceňuje podle výkonu a majetku. Cokoliv člověku brání v těchto oblastech vynikat, nebo aspoň držet krok s většinou, automaticky to z vás udělá dělá něco podřadného. A je úplně jedno, jestli to je vrozená vada nebo narození dítěte.
Bohužel není možné těhotenství a jeho obtíže ani porodní bolesti a následné šestinedělí spravedlivě rozdělit mezi oba rodiče. Ty jsou určeny pouze pro ženy, které zlomyslně a s jistou dávkou zadostiučinění konstatují, že kdyby měli rodit muži, lidstvo vyhyne.
A co by se stalo, kdyby to byli v drtivé většině muži, kteří musí potom ještě zůstat s dítětem doma? V sociální izolaci, bez valné většiny peněz, na které byli dříve zvyklí, 24 hodin denně v pohotovosti? S takovými radostmi, jako je hysterický řev dítěte bez zjevné příčiny a tudíž k neutišení, odstraňováním zvratků, stolice a moči dítěte z dítěte, jeho okolí a někdy nakonec i ze sebe samého, s návštěvami dětského lékaře okořeněné očkováním…
Odpověď je jednoduchá. Kdyby došlo k téhle situaci a s dítětem zůstal doma otec, máme už dávno jeslí a školek nadbytek. Protože je by tento problém pálil a ono by ho nejen hasili, ale měli k jeho hašení i dostatek možností.
Zatím tento problém pálí především ženy – matky, ale hasit ho nemohou. Žijí totiž ve státě, kde o vynakládání veřejných financí rozhodují muži. A ti s dětmi doma obvykle nezůstávají a tudíž jesle a školky nepotřebují.
Možná je to nakonec lépe. Co kdyby místo osobní řádné celodenní péče o dítě, jakou s takovou chutí požadují po matkách, šli obvyklou mužskou cestou nejmenšího odporu a vynalezli jesle a školky rovnou celoroční?
