Školní výuka v Kantonu byla odložena na dobu neurčitou, lidé zůstávají v domácí izolaci a ulice v Kantonu zejí prázdnotou.
V Číně jsou zimní prázdniny delší než v Česku, nepochybně to souvisí se Svátky jara, nejdůležitějšími čínskými svátky, které většinou připadají na přelom ledna a února (více o novoročních svátcích viz Jak se slaví čínský Nový rok?). Školáci mají přibližně pět týdnů volno a řada z nich se společně s rodiči vrací do své rodné provincie.
Letos připadl čínský Nový rok na 25. ledna, nicméně první pololetí na základních školách v Kantonu skončilo už 9. ledna, kdy děti psaly pololetní testy. O týden později se sice žáci ještě do školy vrátili, ale pouze proto, aby si převzali vysvědčení a zapsali si domácí úkoly na zimní prázdniny. Druhé pololetí mělo začít až 17. února, a tak se Berta domluvila s babičkou, že za námi přiletí. Babička si koupila letenku na konec ledna a my jsme se jí nemohli dočkat.
Někdy v polovině ledna jsme se prvně doslechli o novém typu koronaviru, který se objevil ve Wu-chanu, metropoli provinice Chu-pej ve střední Číně. V té době byl ještě nízký počet nakažených, a tak nás ani nenapdalo, že by virus mohl nějak zásadně ovlivnit naše životy, vždyť Wu-chan je od Kantonu vzdálený nějakých 1000 kilometrů. Situace se však začala rychle měnit. 23. ledna jsme k nám pozvali několik kamarádů, s kterými jsme společně balili taštičky jiaozi a pekli novoroční sušenky (viz Novoroční nápisy a obrázky (a k tomu několik sušenek)), na přetřes se dostal i koronavirus – náš kamarád přihlásil svoji dceru jako dobrovolnici vypomáhající na jednom z květinových trhů (obdoba našich vánočních trhů), nicméně toho rána byli dobrovolníci z důvodu šířící se epidemie odvoláni. Druhý den ráno (den před čínským Novým rokem) bylo v Kantonu nařízeno předčasně zrušit všechny květinové trhy. Koronavirus dorazil i do Kantonu!
Na ulicích začalo přibývat lidí, kteří nosili ústní roušky. Ostatně i my jsme si je neprodleně zakoupili, když jsme šli na čínský Nový rok, tj. 25. ledna, navštívit naše přátele, kteří bydlí jen pár minut chůze od našeho domova. Tou dobou jsme ještě netušili, že tento rok se už další novoroční setkání konat nebudou.
Následující den jsem odepisovala kamarádovi z Prahy, který si o nás dělal starost. „Blízko Wu-chanu nebydlíme, ono je to teď ale vlastně jedno, koronavirus je už téměř po celé Číně. V naší provincii je zatím hlášeno 150 případů, u nás v Kantonu 40.“ V čínském měřítku se nejedná o příliš vysoká čísla, vždyť jenom Kanton má větší počet obyvatel než celé Česko, nicméně i přesto se nás zmocnil jakýsi pocit neklidu a začali jsme být opatrnější. Ten den jsem ještě napsala čínské kamarádce bydlící na druhé straně města, že se setkáme, až se situace uklidní. Z našeho novoročního pikniku v parku sešlo, městskou hromadnou dopravou se nikdo z nás neodvažoval cestovat.
Novoroční volno mělo oficiálně trvat do 30. ledna, většina lidí pak měla jít do práce a život se měl vrátit do normálních kolejí. Během svátků však vyšlo nařízení, že z důvodu epidemie nového typu koronaviru bude volno prodlouženo až do 2. února. Nicméně někteří šli do práce až o týden později a jiní mají stále ještě volno. Školní výuka v Kantonu byla odložena na dobu neurčitou, dle posledních zpráv začne pravděpodobně v březnu, zimní prázdniny se tudíž protáhnou… Berta si ale babičky neužije – babička totiž svou letenku na poslední chvíli stornovala. A dobře udělala.
Nebereme věci na lehkou váhu, a proto už řadu dní nikam nechodíme, jsme (stejně jako tisíce dalších) zavřeni doma v izolaci a sledujeme, jak se situace bude vyvíjet dál. Dle čínských médií je v celé Číně momentálně (11. 2. 2020) hospitalizováno 42 708 pacientů nakažených koronavirem, z toho 314 je v Kantonu.
Pokaždé když nám dojdou zásoby jídla, jdu na nejbližší tržiště nakoupit potraviny na několik dní dopředu – na tržištích se nyní všem návštěvníkům měří teplota. Kdysi rušné ulice velkoměsta nyní zejí prázdnotou, řada obchodů má stále zavřeno, pestrobarevné výlohy prodejen a restaurací jsou schované za staženými roletami, vypadá to, jako bychom se octli v nějakém apokalyptickém románu.
Leč neklesáme na duchu a snažíme se na život v domácí izolaci dívat z té lepší stránky. Berta má z povinné četby pro druháčky přečíst dalších pět knížek, vedle toho musí vypracovat úkoly z matematiky a angličtiny. Čínská televize v důsledku posunuté výuky spustila program online vzdělávání, a tak kromě povinných úkolů pravidelně sledujeme i výuku čínštiny pro druhou třídou. Petr, který je členem čtenářského klubu, pokračuje v četbě čínských klasických románů – společné čtení románu Putování na západ se už nekoná v městské knihovně (ta je zavřená), nýbrž se odehrává formou videokonference přes aplikaci WeChat. Čtenáři sedí doma, přečtou úryvek z knihy, o kterém pak společně diskutují. Konečně máme i trochu času se věnovat překladům, nezapomínáme také každý den cvičit a udržovat tak tělo v dobré kondici. V posledních dnech se na čínských sociálních sítích objevují motivační videa „Vzdorujeme epidemii! Wu-chane, drž se!“, která vybízí lidi v domácí izolaci k pohybu. My jsme jedno takové motivační video také natočili.
Přejeme pevné zdraví a klidnou mysl!
