Trampoty s kočárem – Řvoucí 26

Jestli chcete trénovat vlastní odolnost a trpělivost, nebo posílit účinky antikoncepce, dejte vědět. Jednou za čas jezdím tramvají - 26 a nabízím zdarma oba programy.

Nejezdím tam sama, mám s sebou řvoucí kočár. A i když je dítě syté, v tom nejlepším rozpoložení, nástupem do 26 se vše mění. Kritická je kombinace odpoledního spoje, staršího typu tramvaje s pouhým jedním vstupem bez schodů a aby toho nebylo málo, tramvaj plná, taková ta nacpaná k prasknutí.

I když všichni víme, že pětiměsíční miminko ani jeden z těchto faktorů pravděpodobně nemůže vnímat, světe div se, tahle kombinace je jistota a nástupem to začíná. Ne pláč, kňourání, ale čistý nefalšovaný řev. A samozřejmě, jak to tak bývá, v tu chvíli na to vaše mimi přestává vše platit. Můžete dělat  ťuťu ňunu, vytáhnout nejoblíbenější hračky, házet veselé grimasy, ale snaha je zbytečná. Odezva 0, křik o 106.

Vlastně by celá situace, alespoň v mém případě, měla řešení. Vyndat prcka z kočáru. Nicméně v plné tramvaji, s dalšími kočáry kolem sebe a plně obsazenými sedačkami je to tak trochu risk, zejména když se někteří řidiči jasně profilují jako bývalí závodníci.

A tak stojíte v přeplněné tramvaji, všichni na vás koukají a i když vaše trasa trvá pouhých 15 minut, připadá vám to jako věčnost (a to jste pravděpodobně nejodolnější pasažér). Samozřejmě se v průběhu té věčnosti neuvolní ani jedno místo ve vašem dosahu.

Pro lepší představu třeba naposledy: Napravo muž ve středním věku, který se demonstrativně obložil taškami na důkaz, že s tak velkým nákupem se jednoduše zvednout nemůže. Nalevo silnější slečna, která na klíně hladí kočku na důkaz toho, že ona má přeci taky „dítě“. A kolem taky nějací ti starší, těm to budiž odpuštěno. I když minimálně by si mohli odpustit otázky typu: „Proč to miminko pláče?“. Vlastně i když nepatříte mezi ty postarší, prosím otázky tohoto druhu si odpusťte. Ten, kdo tam s tím kočárem stojí to totiž A) taky neví nebo B) ví, ale nejde s tím v aktuálních podmínkách nic udělat. Varianta C) že by to někdo dělal schválně určitě taky existuje, ale považujme ji za ojedinělou.

Takže když někdy pojedete 26, nedivte se, a to ani, když se bude jednat o jiné číslo či prostředek. Myslím, že takových citlivých dětí na vnější vlivy bude víc. A pokud ten den nebudete mít ještě odškrtnutý dobrý skutek a budete se nacházet sedící poblíž „zdroje křiku“, nabídněte své místo. Sice možná ne osobně, ale poděkuje vám celý vagón.