Mariánky a světové dějiny

Mariánské Lázně jsem poprvé navštívila jako malá holčička asi v roce 1961. Z této cesty mám své první opravdové vzpomínky. Tehdy jsme s rodiči a mou mladší sestrou byli ubytováni v chatičkách u slavného golfového hřiště, ale tehdy se golf příliš nehrál, takže jsme si na hřišti hráli my. Dodnes si pamatuji válení sudů na greenech, které byly tak krásně posekané, travička jako samet! Ve světě byla doba Brigitte Bardot a blond drdolů. Jako brunetka jsem to obrečela. To bylo moje první setkání s krutou realitou světa.

Mariánské lázně listopad 2008Lenka Pokorná Pokud si dobře pamatuji, podruhé jsem byla v Mariánkách v roce 1969. Bydleli jsme přímo v centru města, dvě minuty od Kolonády, v domě na dnešním Mírovém náměstí. Bylo to ve dnech, kdy na měsíci přistáli první lidé, američtí kosmonouti Armstrong, Aldrin a Colins, které jsme všichni 16. července napjatě sledovali v televizi. Bylo mi dvanáct, pro lidstvo se otvíral vesmír (nebo jsme si to aspoň mysleli) a pro nás Čechoslováky se zase zavíral svět. Při další návštěvě mi bylo už 16 let. Byli jsme s rodiči v zotavovně ROH Giuseppe di Vittorio, pojmenované po italském antifašistovi (video na You Tube) a umístěné v budově, kde dnes sídlí Casino Bellevue. Na zámečku v Kladské byla výborná restaurace a v rašelinovém jezeře se ještě smělo koupat. Na plavání v čistém jezeře bez života nikdy nezapomenu. V Americe začal svou kariéru rakouský kulturista Arnold Schwarzenegger a my jsme prožívali „normalizaci“. O vánočních prázdninách 1974 jsme v Mariánkách, opět na odborářské rekreaci, běhali na běžkách, také na golfovém hřišti, ale tehdy ještě nikdo netušil, že jednou se budou stopy pro běžkaře upravovat a na neupravených už ani nikdo nebude chtít jezdit, kromě výstředních dobrodruhů. Od roku 1978, kdy už jsem studovala vysokou školu jsem asi jako jediná studentka stavební fakulty začala jezdit se skupinami mladých „mládežnických“ zájezdů jako průvodkyně. Moje první cesta v této funkci směřovala s mladými občany tehdejší NDR opět do Mariánských Lázní. V Československé televizi začal nejslavnější seriál Jaroslava Dietla Nemocnice na kraji města, normalizace byla utužená po vystoupení Charty 77 a v Rakousku se rozhodli neotevřít nově dokončenou jadernou elektrárnu. Poté jsem navštívila Mariánky ještě několikrát jako průvodkyně. V listopadu 1989 jsem se tady dokonce ucházela o zaměstnání. Přijela jsem do města 30. listopadu autobusem a absolvovala jsem pohovor u investora projektu kontroverzního lázeňského domu Arnika, po kterém dnes v centru města zůstaly jen kubíky betonu, protože stavba, která mohla ohrozit Mariánskolázeňské prameny byla krátce po mé návštěvě zastavena. Pro Pražačku byla návštěva v Mariánkách v té době překvapivá, protože centrum světa bylo v těch dnech v Praze a tady jako by se zastavil svět někdy v sedmdsátých letech. V 90. letech jsem tady byla několikrát služebně jako stavařka i jako průvodkyně a v roce 2008 jsem vyrazila do lázní na relaxační pobyt. Ve světě právě začínala krize a ponurá atmosféra byla i tady. Je červenec 2010. Myslíte, že bych už zase měla vyrazit do Mariánek? 24.července 2010