Londýn – historické město v zimě

V Londýně nebyli zvyklí na sníh a mrazy. Ale letos jim nezbývá nic jiného, než se adaptovat. Bude potřeba dovézt další zásoby soli a hrabla určitě také budou zajímavý artikl. Tak jako na konci prvního týdne v prosinci, o kterém píšu, je nyní v Londýně opět sněhová kalamita. Uzavřena jsou letiště Heathrow a Gattwick.

S pilou do plného vlakuLenka Pokorná

Dopravní kolaps v Londýně pokračoval i třetího prosince. Nádraží v Blackheathu bylo zavřené, a do autobusů, které by nás dovezly aspoň na nádraží v Lewishamu, jsme se dostávali obtížně. Vlak byl ovšem totálně přeplněný, takže řada zoufalců zůstala stát na peróně a čekala na další soupravu. Protože už bylo před devátou, určitě řada úředníků dorazila pozdě do kanceláří.

Londýn je velmi staré město, ale nemá žádné takové opravdové centrum jako má třeba Praha. Nějaké velké náměstí, kde by se lidé shromažďovali, když se děje něco důležitého. Ale i tak se tu prý demonstruje přinejmenším každou sobotu. My jsme sice žádnou demonstraci nepotkali, ale na King´s College, jejíž kapli jsme navštívili, jsme viděli transparent, předznamenávající demonstraci studentů proti zvýšení školného, která se tentokrát dostala s fotkou prince Charlese a Camilly, vyděšených davem studentů, dokonce do hlavních zpráv.

Na nádvoří Somerset House, velké historické administrativní budovy, kde je nyní sídlo Courtauld Institute of Art Gallery, což je původně soukromá sbírka bohatého podnikatele, je během zimy kluziště. S diskotékou v pátek nebo sobotu večer, se snídaní u Tiffanyho v neděli ráno v ceně lístku, s bruslařskou permanentkou a s prodejem luxusních šperků. Jediné kluziště na světě, které nabízí prodej šperků a čokolády. V Londýně sice nejsou žádné opravdové kopečky, ale pokud to s vývojem zimy bude pokračovat tak, jak to zatím vypadá, budou si muset Londýňané nakoupit i běžky, protože jinak budou mít v zimě potíže s dopravou. Veřejná doprava sníh zatím zvládá ještě hůř, než ta naše.

Nedaleko Somerset House při ulici Strand jsou i dva menší kostelíky ze 17. a 18. století, z nichž jeden je kostelíkem Královského námořnictva – RAF. Celá čtvrť kolem ulice Strand na mě působí opravdu imperiálním dojmem. Velké honosné administrativní budovy, široké ulice, sochy generálů z 19. a 20. století na volných prostranstvích. Nedaleko je i Covent Garden a Královská opera, nyní rekonstruované, s obchody a kavárnami. Ulice Strand končí na Trafalgarském náměstí u kostela St. Mary in the Fields. Tento kostel je především koncertní síní, i v našem rozhlase jsou velmi často vysílány nahrávky z tohoto kostela. Na Trafalgarském náměstí se kromě sochy admirála Nelsona na 50 metrů vysokém sloupu nachází i Národní galerie a kousek odtud i Národní portrétní galerie.

I v Národní galerii byly patrné potíže vyvolané sněhovou kalamitou. Někteří pracovníci se zkrátka nedostavili a tak některé expozice byly zavřeny. Ale nedaleká Portrétní galerie měla „Třetí směnu". V jednom ze sálů, kde jsou vystaveny portréty osobností z 18. století, se konal klavírní koncert s písněmi skladatelů jako jsou Handel, Schubert nebo Čajkovskij, v sále, vystavujícím busty, byl malířský kurs pro veřejnost, kterého se účastnilo více než 20 lidí. Takovéto akce se tu konají vždy v pátek a v sobotu mezi 18:00 a 21:00.

Někdy mi připadá, že ve všech zahraničních městech je více akcí, než v Praze. Ale možná, že to tak ani není. Jen když jsem doma v Praze, tak mám spoustu povinností a nemám čas chodit každý večer do divadla nebo do galerie. Ale zase proto jsou cesty mimo bydliště, abychom změnili ten stereotyp. A v Británii si užívají i tu sněhovou kalamitu. Pár dní nemusí do školy ani do práce. My jsme se bohužel už adaptovali.