Impérium

Slovo imperium původně znamenalo v podstatě „právo vládnout“, které bylo uděleno konkrétní osobě. My si pod tímto výrazem nyní představujeme území pod centrální vládou, které je zásadní velikosti v poměru k celému světu.

Takové bylo například britské impérium, které ve své době ovládalo čtvrtinu souše s také asi čtvrtinou všech lidí. Právo vládnout nad čtvrtinou světa ovšem Britům nikdo neudělil, to si postupně vzali sami. Dnes hovoří premiérka, absolventka geografie na universitě v Oxfordu, o „Global Britain“. Prý všichni, kdo vystudovali Oxford, si stále ještě myslí, že Britské Impérium trvá...

Impériem bylo a stále je i Rusko, které se opět snaží rozšířit už tak dost rozsáhlou vládu nad šestinou souše. Za jediné další impérium na téměř stejné úrovni považují jeho představitelé USA a rádi by se dohodli na konečném rozdělení světa.

Čína je podle mého sice veliký a na počet obyvatel dokonce největší, ale podle mě pořád ještě stát, který má v posledních letech opravdový problém uživit svoje obyvatelstvo a tak si svým způsobem začíná nenápadně vytvářet také impérium. Většina světových přístavů už Číně patří, a možná i většina Afriky...

Impériem byla ve své době i Osmanská říše, nyní zredukovaná na „pouhé“ Turecko (ale snaživě zahrnující i místa ve světě, obývaná zahraničními Turky) a před ní arabský kalifát.

Každé impérium mělo svůj začátek, vrchol rozvoje i konec. Turecko bylo na vrcholu v 16. století. V té době architekt Sinan postavil většinu velkých mešit, které dnes můžeme vidět na panoramatu starého evropského města Istanbulu, všechny podle vzoru původně křesťanského chrámu Boží Moudrosti ze 6. století. Křesťanský chrám byl v slavnostně otevřen v roce 537. V roce 1453 ihned po dobytí posledního zbytečku Konstantinopole tu vznikla mešita a o sto let později se bývalý křesťanský chrám stal matrixem.

Istanbul je dnes ohromné město. Má asi 15 milionů obyvatel, tedy tolik, kolik mělo celé Československo před rozpadem. Byla jsem tu poprvé a doufám, že ne naposledy. Všechny hlavní pamětihodnosti (tedy hlavně mešity architekta Sinana) jsem sice všechny navštívila, ale takové město stojí zato poznávat lépe. Otázka je, jak se bude vyvíjet situace, hlavně politická.

Protože můj oblíbenec Mustafa Kemal Atatürk, o kterém jsem napsala již několik příspěvků, a který má svou pamětní místnost i v Karlových Varech, to má v posledním roce víc než těžké. Prosazoval civilní Turecko, nenáboženské a demokratické. Jeho příznivci jsou ti, kteří budou volit Hayir – tedy Ne - přání pana Erdogana na posílení jeho pravomocí.

Ale prezident Erdogan už staví novou centrální mešitu. Na asijské straně Istanbulu, daleko od historického, původně křesťanského, centra Istanbulu.