Cesta na Balkán – den třetí – Srbský Řím

Ráno třetího dne jsme opustili přírodní park Djerdap, honosný hotel Lepenski Vir, postavený v nejslavnějších dobách Titovy Jugoslávie pro prominentní rekreanty nad přehradním jezerem pohraniční přehrady Železná vrata, hotel, který se jmenuje po místě s nejstaršími nálezy lidské kultury v Srbsku (asi 7 tisíc let před Kristem – muzeum bylo kvůli rekonstrukci zavřené) a vydali se na jih.  

Dunaj z hotelu Lepenski VirLenka Pokorná

Hosté, kteří předchozí den hlučně slavili svatbu na zvyklosti Česka posledních let velmi mladého páru, ještě určitě spali, když jsme dorazili k jedné z nejkrásnějších přírodních scenérií celé cesty po Srbsku, k malinkému klášteru Vratna, postavenému kdysi ve středověku jakoby podle zákonů dnes i u nás populárního feng-šuej. Klášter, v jehož kostelíku se právě konala bohoslužba – snad něco jako biřmování-neznám bohužel obřady ortodoxní církve-je postaven v údolí malé říčky, chráněn ze zadu vysokou skalou, daleko od vesnice, ale je přístupný po úzké silnici.

Za klášterem, tedy za skálou, která ho chrání, se nacházejí ve vápencových skalách nádherné skalní mosty, které kdysi prolomila dnes maličká řeka Vratna. Celá tato oblast je opravdu malebná, zatím tady nejsou prakticky žádní turisté, jako ostatně i v jiných částech Srbska, které jsou více vzdáleny od Bělehradu.

Další zastávkou byla obec Rajac, která je známá vinnými sklípky, postavenými na kopci vysoko nad obcí směrem na hranice s Bulharskem. Sklípky jsou drobné, některé jsou opravené, některé už jsou opuštěné, většina z těch, které jsou používány, je velmi jednoduše zařízena. Řada domů ve vsi je již také opuštěná, staří umírají, někde už asi nezbyl nikdo, kdo by ještě tu jen ruční práci na výrobě vína dělal. A vinice jsou přímo na státní hranici s Bulharskem, na svahu, takže jejich obhospodařování může být zajímavé jen jako koníček. Otázka je, jestli má někdo dnes v odlehlé části Srbska čas věnovat se časově náročným zábavám.

Poslední zastávka toho dne byla v lokalitě Gamzigrad. V této vsi uprostřed polí se nachází poslední vyhlášená památka UNESCO v Srbsku z roku 2007, malebné ruiny letoviska Felix Romuliana, síhla, které si na odpočinek vybudoval jeden ze 17 římských císařů, narozených na území dnešního Srbska. To pro mě bylo největší překvapení. Císař Caius Valerius Maximianus si dal postavit sídlo ve své rodné zemi. V Srbsku se narodil i první křesťanský rímský císař, Konstantin Veliký. Když jsem byla v roce 2007 v Trevíru, „nejstarším německém městě“ na výstavě právě o tomto podporovateli křesťanství, neuvědomovala jsem si, že pocházel z města Niš v dnešním Srbsku.

Tehdy, před více než tisícem sedmi sty lety bylo území dnešního Srbska jednou z nejdůležitějších oblastí Evropy. Dnes, když na otázku, kde jsem byla na dovolené, odpovídám,že v Srbsku, diví se lidé mnohem víc, než kdybych řekla, že jsem byla v Himalájích nebo na Novém Zélandu.

 Nikdo nejezdí do Srbska.