Cesta na Balkán – den šestý – Muslimské Srbsko

V Kosovu žijí převážně lidé albánské národnosti a jsou muslimského vyznání. V Bosně a Hercegovině žijí asi 4 miliony obyvatel a z nich asi polovina jsou muslimové (nebo Muslimové?). Šestý den cesty na Balkán jsme se ocitli v muslimském světě. A zároveň i ve světě začátků Srbska jako státu.

Mešita v městečku SjenicaLenka Pokorná

Nejstarší křesťanská památka Srbska, která je památkou UNESCO, se nachází na kraji hlavního města muslimů v Srbsku, města Novi Pazar. Už jméno samo, ač je určitě velmi staré, říká, že v něm najdeme více orientálních prvků, než v jiných srbských městech. Ale kostel svatého Petra, který stojí na kraji Nového Pazaru, pochází původně z 8. století. Pod podlahou kostelíka se našel poklad z předřímské doby. Tento kostelík byl součástí středověkého hlavního města Srbska, města Raš.

 Nedaleko je i další památka UNESCO, klášter Sopočani s krásnými freskami na stěnách chrámu. Jak nám vysvětlil bratr, který má zde na starosti návštěvy turistů, fresky jsou ve stylu Giotta di Bondone, ale byly vymalovány o několik desítek let dříve. Byla jsem před několika lety v Padově, v Cappella degli Scrovegni a je to opravdu v tom stylu, ale že by malíř ze Srbska byl tak pokrokový... Ovšem ve 13. století bylo jistě srbské království bohaté, mohlo si do svého hlavného města dovolit pozvat ty nejlepší umělce.

Ale potom v 16. století turečtí dobyvatelé založili na křižovatce cest nové obchodní město, které bylo až do 20. století hlavním městem Osmanského Sandžaku. Dnes je asi 90% z 55 tisíc obyvatel města muslimské národnosti. Ve městě je to všude vidět. V centru je veliké tržiště, kde se kromě potravin a zeleniny a běžného textilu, prodávají i turecké šaty a obrazy. Je tu i islámská univerzita a Bosenská kulturní společnost. Některé ženy chodí v oblečení podle islámských pravidel. Doporučení, jak správně islámsky žít, jsou vytištěna na plakátech a vyvěšena na veřejném prostranství. Nekuř, studuj korán...

V posledním dnu roku 2009 jsem dostala mobilem novoroční SMS od jednoho svého dlouholetého známého – architekta, který od dětství trvale žije ve Švýcarsku, ač je české národnosti. Toto přání v podstatě říká, že dobře už bylo, a že budu za pár let s radostí vzpomínat na minulost, až budu po Praze chodit zahalená v burce... No, já jsem tedy zatím optimistka.

V Novém Pazaru je vidět i něco, co není nikde v Srbsku. Město má zřejmě mnoho velmi bohatých obyvatel. Je tu řada zlatnictví, včetně zastoupení firmy Cartier. Zlato, které se vystavuje, je velmi honosné a příslušně nákladné. Nevím, jak mohou obyvatelé města, velkého asi jako Karlovy Vary, mít finance na nákup šperků v ceně mnoha desítek a stovek tisíc korun. Tak drahé šperky nejsou vidět právě ani ve Varech a tam jezdí turisté, kteří rádi nakupují draho. Je to podpora z Emirátů, nebo něco jiného... Opravdu nevím.

Novi Pazar je centrem celé muslimské oblasti, Sandžaku, který je sevřen mezi dvě nyní převážně muslimské země, Kosovo a Bosnu a Hercegovinu. Je to stejně zvláštní, proč má islám takovou sílu. U nás v Čechách se náboženství také různě střídala – původní křesťanství, různé druhy reformovaného křesťanství počínaje dobou husitství, rekatolizace, komunismus...a výsledkem je, že nevěříme ničemu a (skoro) nikomu. V jižnějších oblastech převládl islám.

Naše cesta Srbskem se ale začala opět točit směrem na sever.