Vážně nám to prospívá?

Nějaký pán se v diskuzi k mému minulému článku vyjádřil, že by se lidé měli nechat, aby jedli a pili to, co jim chutná a po čem prospívají. Skutečně si ještě někdo v dnešní době myslí, že to, co běžně kupujeme v supermarketech a co každý den jíme, může našemu tělu prospívat? Jsou sice výjimky, které si pěstují své ovoce a zeleninu, mají maso z vlastního chovu atd., ale já osobně znám takovou rodinu jen jednu.  A ta moje to není. Máme jen malou okrasnou zahrádku, kterou k pěstování nelze využít, a po pravdě řečeno, okopávání zahrádky by mě ani nebavilo. Musím tedy všechno kupovat.

Kozzi

Když se podíváme na stravu běžného člověka, který se o výživu nijak nezajímá, je v ní cca. 80% tuků živočišného původu, chybí v ní asi polovina doporučeného denního množství vlákniny (v rakovině střev jsme tuším první na světě), za to je v ní plno konzervantů a umělých barviv, nedostatek bílkovin, nedostatek nenasycených tuků, vitamínů a minerálů, příliš mnoho kalorií. Pitný režim splňuje většina lidí tak z poloviny.  A tohle že našemu tělu prospívá?

Pokud vám záleží na vašem zdraví, nebo pokud vás předchozí odstavec vyděsil, můžete si říct: dobře, začnu jíst zdravěji. Pojďme se tedy na to podívat. Zajedete na nákup do Billy (nebo Lidlu, …dosaďte si svůj supermarket) a zamíříte k sekci s ovocem a zeleninou. České najdete jen menšinově. Jinak samá Belgie, Španělsko, ale i Argentina aj. Kolik myslíte, že je v tom vitamínů, když se to trhá nezralé, aby to vydrželo převoz přes půl světa? Nedávno jsem například kupovala mrkev, a jediná, kterou jsme našla, měla zem původu Izrael. Proti Izraeli nic nemám, ale nemáme snad svou českou mrkev? Když pak půjdu dál k regálům s „drobnými lahůdkami“ k televizi, jako jsou brambůrky, arašídy nebo oplatky, nechce se mi snad ani psát, co obsahují. Vůbec netvrdím, že by se tyto věci neměly jíst nikdy, nebo že by se měly zakázat. Ale jíst je každý den?! To si pak zahráváte, a myslím to smrtelně vážně.

Přitom je spousta zdravých a chutných potravin, jako např. mandle (nesolené, neslazené) nebo tvaroh (bílý, nenastavovaný vodou a bez přídavku konzervantů); na ty ale reklamu v televizi neuvidíte. A to, co má reklamu, to se prodává.  

Když už člověk nadváhu má, a má chutě, často právě na ty nejnejvhodnější věci, je z toho těžká cesta ven. Nestačí jen přidat např. ten tvaroh, nebo mandle. Někde jinde se zase musí ubrat. Není to těžké, ale je o to změně návyků a o tom, mít to trochu v hlavě. A hlavně je to o psychice. Musíte věřit, že to dokážete, a pokud si sami nevěříte, potřebujete podporu od někoho, komu na vás záleží. Postupně je to pak stále snazší.

Osvojení nových návyků trvá několik týdnů. Změna „špatných nastavení“ v hlavě však někdy trvá i půl roku. Pokud máte silnou motivaci tzn. skutečně chcete, vždycky to jde. Na přístup „ono zas není tak zle“ nebo „má se jíst všechno“ jednou doplatíte. 

Jde totiž především o zdraví. A za své zdraví jsme si zodpovědní sami. Buď se na to vykašleme, a budeme chodit k doktorům a do lékárny, nebo změníme návyky, nadváha postupně ubývá a tělo se čistí a uzdravuje. Nadváha totiž na něco ukazuje. Ukazuje, že někde je něco špatně.