O humanitních oborech, historii a Karlu Gottovi

Hodně lidí odsuzuje humanitní vědy, že jsou nepraktické a k ničemu neslouží. Myslím si opak: humanitní vědy jsou základ moderní společnosti, snad i její podstatou. Podívejme se konkrétněji na všudypřítomný a podceňovaný obor historie. Musíme se neustále vyrovnávat se stínem vlastní minulosti, odpovídat na otázku kdo jsme, odkud jsme přišli, kam směřujeme. Historie je kus nás a přesahuje do přítomného dění. Vždyť stále se vyrovnáváme s válkou, holocaustem a my Češi hlavně s komunismem.

Kolik v televizi běží neustále dokumentů o válce a vyvražďování Židů. Na světě už chodí jen poslední očití svědkové a oběti, vzpomínkovou štafetu postupně přebírá další generace, přímo nezúčastněná, nesoucí jen stigma rodinného historie. Přesto se ale společnost nemůže vyrovnat s tak velkou mírou lidské agrese a krutosti, nelze to stále pochopit. Stále připomínáme velkou tragédie, snad aby se historie neopakovala, snad abychom konečně pochopili, snad abychom uctili památku obětí.

S komunismem je to diametrálně odlišné a složitější. Většina společnosti jsou pamětníci a dobu zažili. A hlavně, jak zde naložit s otázkou viny, koho potrestat, koho odsoudit? Ve válce byl jasný nepřítel, v době komunismu se hranice stírají. Kdo byl nepřítel: člen komunistické strany? Udavač? Spolupracovník STB? Spisovatel, který byl oficiálně vydáván, umělci, kteří oficiálně vystupovali? Signatáři „Anticharty“? Tito potencionální nepřátelé přeci jsou stále mezi námi, stále společensky vystupují. U některých se nad minulostí zavírají oči, někteří jsou diskreditováni. Kauza okolo údajného udání Milana Kundery zdvihla velkou míru nevole vůči spisovatelově osobě. Karel Gott, ač národní umělec, stále oblíbený zpěvák, oceňován slavíky, se setkává s určitým odporem za své státní vyznamenání. Námitky komentuje výstižným, ale nevhodným gestem zdvihnutého prostředníčku. A co teprve politici, zvlášť ti co přišli do strany v pozdějších letech a nyní stále figurují v české politice. Jak s tím naložit? Přijde mi to jako velmi zajímavé téma, jímž je nutné se zabývat. A hle zájem humanitních oborů – historie, sociologie, psychologie…

Studuju na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a mám poslední dobou pocit, že fakulta ztrácí u lidí na výsostné prestiži, jíž v minulosti oplývala. Šup raději na ekonomku, nebo na učení technické. Čím se dnes takový filozof nebo historik může živit? – ptají se lidé často. K čemu může přispět přehrabování se v naší historii? Já osobně humanitním oborům velmi fandím, jen by bylo nutné nehledat v rámci jejich náplně jen vysvětlení společenských problémů, ale také jejich řešení. A doufám, že jejich prestiž ve společnosti oproti nyní oblíbeným ekonomickým oborům vzroste. Snad by to i dokázalo zvyšující úroveň vzdělanosti mladých lidí, na kterou si zkušení profesoři stěžují, že upadá. Moc bych si to přála.