Závislost č. 3

Kdyby mi to někdo tvrdil, nevěřila bych mu a  odporovala. Dnes se to bohužel potvrdilo samo :)

Asi tak :)

Jako všichni zaměstnaní lidé, kteří potřebují být v dosahu své elektronické kanceláře neustále, vlastním smart phone, a když nad tím tak přemýšlím, vlastně ho nedávám z ruky. Málokdy ho strčím do kabelky, v noci zásadně lehává vedle mě na nočním stolku. A že bych ho někdy vypnula? Ani nápad!

Kamarád říkal, že smart phony jsou novým druhem „milenek“. Manželky na ně prý žárlí. Mohu to potvrdit. Pokud se ráno jako první sápete po telefonu místo po svém drahém, tak z toho ten drahý bývá mírně vykolejen a pronáší věty typu: „ Hoří snad? Padla vláda? Musíš zrovna teď?“ apod.

Dnes se stalo něco neočekávaného. V zemi jménem Kanada se rozsypal jeden server, což mělo za následek nejspíš totální výpadek datového připojení všech ostružin po světě. Telefon jako takový mi fungoval, ale nechodily žádné maily, chatové zprávy atd. Z počátku jsem si toho vlastně ani nevšimla. Když už to trvalo nějakou dobu, začala jsem si připadat nějak divně, jakoby osamoceně, bez sociálního kontaktu a to mě dost vyděsilo. Odehrává se snad většina mé „socializace“ přes telefon? Není to trochu divný?

Budu se muset nad sebou zamyslet.

PS: Vypnula jsem ho :)