Metro aneb kam v Miláně za kulturou

Každý z nás byl někdy nucen zařídit si takzvanou tramvajenku či lítačku. Je to proces celkem jednoduchý, přijdete k nejbližšímu okýnku dopravních podniků, předložíte vyplněný formulář, fotografii, dokument, případně potvrzení o studiu a během deseti minut je vám za určitý obnos tramvajenka vydána.

Cedule metro v Miláne pripomina znacku Mc Donald´s, což nás ze zacatku dost mátlo...

Ne však v Itálii. Jenom získat potřebné lejstro k vyplnění trvá asi hodinu (spolužačky čekali dvě a půl hodiny). Když ho získáte, je třeba vyplnit nacionále, včetně tzv. „codice fiscale“ (jedná se o změť znaků a písmen o kterých nikdo neví, k čemu slouží, nicméně vydají vám ho v erasmácké kanceláři).

Takže lejstro jsme vyplnili a teď ho ještě odevzdat, další fronta, nyní tak půlhodinová, na jejímž konci jsem se dozvěděla, že ho mohu podat v jakékoliv trafice (tudíž čekání bylo zbytečné). Oukej, šinu si to k trafice s očekáváním, že mi dají kartu a „nazdar“. Ovšem to bychom nebyli v Itálii, na kartu se totiž čeká asi tak 14 dní. Uff!

Oproti tomu cestování metrem je tu docela zábava. Soupravy nejsou úplně nejnovější, takže občas je třeba z technických důvodů opustit vlak a vyčkat na další. Velice zábavné je sledovat bitvu o místa k sezení. V milánském metru jich není mnoho, tudíž vždy těsně před zastávkou můžete pozorovat pevně se soustředící pohledy stojících cestujících čekajících, kdo se zvedne. Moc se tu nedbá na „pouštění starších sednout“. Prostě kdo si první „kecne“, ten sedí.

Každá cesta je pak spojena s jakýmsi kulturním zážitkem. Většinou se objeví invalida hrající na housle či těhotná žena s harmonikou. Za nimi pak vždy cupitá někdo s papírovým kelímkem a žebrá. Zvláštní ale je, že i když na té samé trase potkávám každý den ty samé žebráky, vždycky jim alespoň jeden cestující z vagónu něco přispěje. Italové mají zřejmě hlubší sociální cítění než my Češi.

A rada na závěr. Pokud se chcete v Miláně ohřát, sestupte do metra. Mám totiž pocit, že i když je venku pětadvacet stupňů, dole se topí. Nebo že by bylo peklo tak blízko?:)