Už zase budujeme. Co tentokrát?

Některá slovní spojení nechápu, zcela jistě k ním patří „budování kariéry“. Naposledy jsem tento podivný výraz slyšela v souvislosti s tvrzením, že dnešní mladí lidé se často rozhodují mezi tím, zda založit rodinu, nebo právě budovat tu svou káru. Pardon, kariéru.

Schválně se zkuste nad těmito slovy zamyslet. Co vlastně vyjadřují? Co dělá mladý anebo i starší člověk, když buduje svoji kariéru? O co asi, podle tohoto výrazu, takovému nešťastníkovi jde? Aby měl zvučné jméno? Aby měl hodně peněz? Aby získal vedoucí pozici a tím moc nad lidmi? Aby si mohl říct, že je machr? Pravděpodobně ano. A nám to přijde normální. Považte! Výraz „budovat kariéru“ v zásadě označuje sobeckou, narcistickou a neuvěřitelně do sebe zahleděnou činnost a nám to přijde zcela běžné a v pořádku. Egoismus se stal tak egoistickým, že jej ani nevnímáme.

Pozor, nenechte se předchozími řádky mýlit. Nepodivuji se tady nad tím, že se lidé vší silou noří do práce. Nepodivuji se v tuto chvíli ani nad tím, že kvůli tomuto svému úsilí odsouvají myšlenku na rodinu. Jedná se mi čistě a jenom o zmiňované označení. Není to pouhé slovíčkaření. Není totiž jedno, jakým způsobem věci nazýváme.

Nemám vůbec nic proti usilovné práci. I já jsem si našla zaměstnání ještě během studií na vysoké škole. I já jsem po absolutoriu nastoupila do práce, která mě naplňuje. I já jí věnuji obrovský kus svého času. Taky mě těší, když dostávám stále zodpovědnější úkoly, a uvítám za ně patřičné ohodnocení, ať už finanční anebo lidské, protože uznání je někdy víc než peníze. Ale nikdy bych toto své počínání nenazvala výrazem „budovat kariéru“. Než budovat kariéru, to si raději sbalím batůžek a s dvěma dvackama v kapse vyrazím na cestu kolem světa.

Chápu, když lidé budují podniky, firmy. Ty jim mohou (a já jsem přesvědčená, že i mají) přinášet obživu, naplnění z dobře vykonané práce a taky z pocitu, že vlastní činnost přinesla společnosti nějaký užitek. Každý přece potřebuje chodit v dobrých botách a mít pevně stavěnou skříň nebo šikovně zapojený internet. Budovat se mají domy, silnice, schopnosti, vědomosti a poznání, mezilidské a mezinárodní vztahy. Ale kariéra? Kdo pro pána krále může věřit tomu, že budovat něco ještě křehčího než křišťálová váza, méně stabilního než nitroglycerin a méně trvanlivého než nepasterizované pivo má nějaký alespoň nepatrný smysl?

Možná si myslíte, že je to jenom hra se slovy. Někdo řekne, že chodí do práce a z přesvědčení maká dnem i nocí a druhý řekne, že dělá kariéru. Mohlo by se tím myslet totéž, jenže není to totéž. Slova mají velkou moc. Jestliže používáme takto zdegenerovaný výraz pro něco vcelku ušlechtilého, čím lidská práce bezesporu je, pak se nedivme, že máme kolem sebe tucty kariéristů, ale skoro žádného stavaře, právníka, obchodníka, lékaře, politika nebo novináře.