Zdravim

Dobry den, na emaily a na telefony opravdu asi tak 80% neodpovi. Je to naprosty standard, vubec se tim netrapte. Firmy hledaji dva druhy lidi, 1) specialistu - pokud Vas manzel nema presny profil, neprojde dal vyberovym rizenim, na atraktivni posty se casto hlasi destiky lidi a tudiz ty lide v v HR nereaguji (to neni obhajoba, to je konstatovani faktu), 2) pozice je obecna - to znamena muze ji delat kdokoliv, coz znamena, ze se tam taky muze sejit stovky CV, v tom pripade je to jeste horsi, tam necekejte odpoved driv nez po mesici a klidne po 3 anebo take nikdy. Jedina rozumna strategie, abyste necekali zbytecne je ozvete se jim do 5 dni po zaslani CV, zeplejte se, jak to vypada, kdyz budou odpovedi neurcite, nechte to byt. Dalsi varianta je pracovni agentura, tam vam jakozto klientovi odpovi ten s kym jste jednal. Je to prosterdnik mezi vami a firmou. Byt vami, bych prac agentury zkusil, minimalne vam reknou jak jste atraktivni pro trh a co muzete treba sami zlepsit. Hodne stesti. JK

Nezaměstnanost

Řeknu k tomu jedno: kdo se nebojí pracovat rukama, práci vždy najde. Vždy.

Re: Nezaměstnanost

Ano, to je pravda. Možná by to šlo ještě zevšeobecnit: "Kdo se nebojí pracovat (až už rukama či hlavou) za minimální mzdu, práci vždy najde. Vždy."

Neodpovídání na e-maily

Je to určitě nepříjemné - já jako živnostník často poskytuji neplacené služby, čistě pro ukázku kvality své práce. Přestože si klient takovou službu vyžádá, tak už následně třeba vůbec neodpoví. A co je horší: Pokud odpoví, často v kladném smyslu: "Vaše práce se nám líbí a chceme s vámi spolupracovat!". Problém je v tom, že pak už o nich nikdy neuslyším. Nevím, co si o tom myslet - prostě to akceptuji, že to patří k pracovnímu životu. Na druhou stranu, pokud se zadaří a člověk získá spolehlivého a spokojeného klienta (zaměstnavatele), tak si tyhle strasti následně vynahradí.

Také jsem to zažila

Také jsem to zažila. Myslela jsem si, že najít práci v Brně nebude těžké, ale to jsem se moc spletla. Teď po rodičovské jsem si hledala práci, odpověděla jsem snad na sto inzerátů, byla jsem na pár pohovorech a pořád byl výsledek ten samý. Vybrali jiného kandidáta, někde mě na pohovor vůbec nepozvali, to mě vyřadili předem. Musím říct, že se ke mně všudu chovali pěkně a většinou mi poslali odpověď, sice negativní, ale poslali. Až na jednu nejmenovanou nadaci. Byla jsem tam na pohovoru, vyplnila jim test a že se ozvou. Tak čekám, čekám a pořád nic. Až mi pak náhodou známá přeposlala mail od té paní, co jsem u ní byla na pohovoru, že předchozí pohovory nebyly úspěšné a že hledají další kandidáty. Velice mě to vytočilo, jak je to od nich sprosté. Člověk jde k nim na pohovor, nedají mu vědět, že neuspěl, ale to že neuspěl oznamují všem ostatním. Naštěstí jsem si práci na konec našla, ve státní správě, v březnu nastupuji, doufám že se nic nepokazí a že to vyjde.

Taky jsme to zazili

Bydlim uz dlouho v Nemecku a manzelova firma zkrachovala. Byl u ni pres 25let a je mu pres 60. Zacal hledat misto. Zazili jsme presne to, co pisete. Dokonce manzela zavolali s ujistenim :zitra se ozveme a domluvime podrobnosti. Celou noc skoro nespal cely den cekal a nic. Pocitali jsme uz s tim, ze budeme zit z podpory a pozdeji z meho platu, delam na pul uvazku, a uspor. Duchod se tady dostane az v 65. No a manzel praci prece nasel. Sice o hodne min placenou, ale kdyz to dame dohromady s mym platem vyjdeme. Proto nezoufejte a bojujte, manzela podporujte a ono vyjde. Drzim palce!!!

Není to jednoduché

Jsem personalista. Na jednu pozici nám přišlo 1200 životopisů, vybrali jsme 70 a se 68 jsem se potkala...a pevně věřím, že se mi nestalo, abych někomu neodpověděla...

Stalo se mi i to, že jsem odpověděla paní, že vyhrála VŘ a můj šéf odložil její přijetí ...o 2 měsíce. 2 měsíce jsem si s paní volala a informovala ji o tom, co se momentálně děje ve firmě. Skutečně jsme ji přijali a paní mi přišla po zkušební době poděkovat za velmi laskavé jednání.

Pro všechny, kteří zde kritizují personalisty...je to práce, která se dá dělat různě. Snažím se být maximálně profesionální, empatická, diskrétní...ale obávám se, že přesto čas od času někoho zklamu. A nedělám to vážně schválně. Prostě i personalisti jsou jen lidi...

Re: Není to jednoduché

Pěkný, Lenko!

Zkušenosti jsou na škodu

Právě to prožívám. Nemám vysoké vzdělání ale dobrou praxi. V oboru se zkušení přestali brát a do jiného oboru mě nevemou protože mám tu praxi. Tekvalifikace z pracáku je trapárna. Čtvrt roku tvrdí že jí v lednu dostanu a včera jsem se dozvěděl že už nemají na letošek peníze. Šel bych makat klidně do skladu, ale tam berou snad jen lidi z východu a podobně.

Jiní do životopisu lžou co vše nedělali, já tam asi budu lhát že jsem negramot co nikdy nedělal nic pořádného.

Re: Zkušenosti jsou na škodu

Možná vám to připadá divné, ale skutečně se někdy vyplatí lhát a svoji kvalifikaci zatajit (jsem konstruktér v elektronice). Když po revoluci zkrachovala moje firma, šel jsem na konkurs technologické firmy se sídlem s Singapuru. Zjistil jsem si všechno o pozici o níž jsem se ucházel (sledovat kvalitu na výrobní lince ve firmě na výrobu elektroniky), nastudoval k tomu co se dalo a při konkursu pak exceloval, lehce odvodil veškerou matematiku kvality, no šéf byl téměř nadšen a hned začal domlouvat podrobnosti lukrativního kontraktu - ale pak se měl zeptal co jsem dělal do této doby a já blbec se podřekl že konstruktéra (písemné CV kupodivu předem nechtěli) - a šéf mě nevzal s logickým odůvodněním že při první příležitosti dělat zase v konstrukci jim zdrhnu - a měl pravdu, protože přesně tak se dnes velmi úspěšně živím ...

základ je nemít velké očekávání

Spíš to chce tak 100 mailů a 20 pohovorů. A úplně nejlepší je dělat na sebe, pokud teda něco umíte.

drzim palce!!!

My to s manzelem prozivali nedavno. Nastesti praci mel, jen hledal jinou, protoze v ty stavajici se to nedalo vydrzet...chodil po pohovorech asi pul roku...stejny prubeh jako popisujete, v jedny firme mu dokonce uz volali o nacionale, aby mu zajistili skoleni v Nemecku...a pak se nic nedelo, tak tam volal, co jako, tak mu rekli, ze nakonec vzali nekoho jineho...mit tu babu po ruce, tak ji vrazim asi facku...

Taková je holt doba

Tohle je holt daň za internet a mailování. Na každé místo se hlásí cca 100 - 200 uchazečů. Odpovídat potom všem, byť i kopírovanými maily není v lidských silách. Nakonec ta místa získávají stejně lidé na osobní doporučení atp. A není to leckdy ani protekce, to si pouze HR experti usnadní výběr z těch stovek kandidátů. Takže opět, jak za komančů, známosti, známosti, známosti - budovat a využívat.

Re: Taková je holt doba

socialismus se ale prave kvuli tomuhle zhroutil, ze mel totiz kazdy nekde nejake zname, dokonce ani to udavani uz nefungovalo.