Úpravy v sociálním systému jsou postupné

Rok 2026 přináší do oblasti sociálních služeb několik změn, které se na první pohled mohou zdát spíše technické než zásadní. Zákon o sociálních službách se od 1. ledna 2026 nemění revolučním způsobem, přesto ale dochází k úpravám.

Úpravy mají přímý dopad na lidi odkázané na pomoc druhých, jejich rodiny i samotné poskytovatele sociálních služeb. Nejviditelnější změnou je navýšení příspěvku na péči, který zůstává jedním ze základních pilířů systému dlouhodobé péče v České republice.

Příspěvek na péči je dávkou, která má lidem umožnit zajistit si pomoc podle vlastních potřeb, a to prostřednictvím neformálních nebo formálních pečovatelů, popřípadě v pobytových službách. Od 1. ledna 2026 dochází ke zvýšení příspěvku na péči u osob v I. a II. stupni závislosti. Právě tyto stupně byly dlouhodobě považovány za finančně podhodnocené, přestože i lidé s lehčí či střední závislostí často potřebují pravidelnou každodenní pomoc. Zvýšení částek má zmírnit tlak na rodiny i poskytovatele a umožnit lidem zůstat co nejdéle v domácím prostředí. Navýšení se navíc týká stávajících příjemců automaticky, bez nutnosti podávat nové žádosti.

• I. stupeň (lehká závislost): 1 300 Kč (navýšení o 420 Kč)
• II . stupeň (středně těžká závislost): 5 400 Kč (navýšení o 500 Kč)
• III. stupeň: 16 100 Kč
• IV. stupeň: 23 000 Kč (v pobytovém zařízení), 27 000 Kč (v domácí péči)

Je důležité připomenout, že příspěvek na péči není jen individuální dávkou, ale zároveň nepřímo ovlivňuje celý systém sociálních služeb.

Jeho výše se promítá do dostupnosti terénních a ambulantních služeb, do rozhodování rodin o tom, zda zvládnou péči doma, a v konečném důsledku i do vytíženosti pobytových zařízení. Každá změna v této oblasti má tedy širší dopady, než se může na první pohled zdát. Nutno podotknout, že toto navýšení schválila ještě vláda Petra Fialy.

Co se chystá? Nevíme

Současná vláda Andreje Babiše hovoří o tom, že chystá další, údajně zásadní změny zákona o sociálních službách. Tyto deklarované reformy však zatím nejsou blíže popsány. Ve veřejném prostoru chybí konkrétní návrhy, časový harmonogram i jasná představa, jak by měl systém sociálních služeb vypadat v horizontu deseti či dvaceti let. Stejně tak nejsou transparentně komunikovány náklady, které by takové změny přinesly, ani vize dlouhodobého financování sociálních služeb.

A právě otázka financování je dlouhodobě největším slabým místem celého systému. O potřebě stabilního a předvídatelného financování sociálních služeb se v České republice mluví minimálně posledních dvacet let. Bez ohledu na to, která vláda je zrovna u moci, se debata opakuje stále dokola.

Všichni se shodnou, že stárnutí populace a rostoucí potřeba specializované péče si vyžádají zásadní změny. Ve chvíli, kdy se ale politická diskuse dostane k reálným číslům a astronomickým částkám, které by dlouhodobá péče vyžadovala, odvaha ke skutečné reformě vždy rychle končí. Je nutné si uvědomit, že peníze nelze počítat pouze z pozice investic, tedy železa a betonu, které navíc často platí EU, ale především z následných finančních zdrojů na provoz. Nejvyšší náklady tvoří náklady na zaměstnance. Pokud toto nebude vyřešeno, slibované „zásadní“ změny se nikdy nebudou realizovat.

Jak má vypada dlouhodobě udržitelná péče?

Rok 2026 tak zatím nepředstavuje zásadní systémový zlom, ale spíše další krok na cestě postupných úprav. Navýšení příspěvku na péči je bezpochyby krok správným směrem a pro mnoho lidí znamená citelnou pomoc.

Zároveň ale zůstává otevřená otázka, zda se Česká republika konečně odhodlá k poctivé debatě o tom, jak má vypadat dlouhodobá péče a sociální služby v zemi, která rychle stárne. Bez jasné vize a odvahy mluvit o skutečných nákladech se totiž ani ty nejlepší dílčí změny neobejdou bez rizika, že systém bude dál fungovat spíše setrvačností než promyšlenou strategií.