Umělá inteligence v sociálních službách

Nedávno jsem viděla reportáž o tom, jak v domovech pro seniory chodí robot a mluví s klienty. Dobrý začátek, ale vývoj musí jít rozhodně dál. A rychle.

Obecně v sociálních službách od terénních po pobytové je velmi důležité počítat s tím, že už nyní nejsou k mání zaměstnanci v dostatečném počtu. A kdo se podívá na vývoj demografie u nás, pak okamžitě pochopí, že do budoucna ani nebudou. S tímhle nám nepomohou ani zahraniční pracovníci. Častý problém s jazykem je prostě diskvalifikuje z práce pracovníků v sociálních službách. A ani kdyby to problém nebyl, stejně by nestačili.

O asistivních technologiích jsem už psala a v budoucnu určitě budu psát dál. Vývoj je více než nutný a každá sociální služba s nimi bude muset prostě počítat. O čem chci ale psát teď, je neprobádaný prostor umělé inteligence. Ke zhoršení zdravotního stavu u seniorů dochází například i proto, že jsou osamoceni, nemají si s kým popovídat a pokud přijde ke klientovi domů asistent, pak zůstává chvilku. Na velkou komunikaci nezbývá čas. Pokud přichází zdravotní sestra ze služby domácí péče, bývá to obdobné. V žádostech o přijetí do domova pro seniory to čtu velmi často: jsem sám, okolo mě nikdo není, už nemám rodinu, děti žijí v zahraničí, ztrácím důvod, proč žít, jsem tu sám jak na pustém ostrově.

Mnoho lidí volá po prostém kontaktu, potřebují s někým mluvit, potřebují sdílet svoje vzpomínky, svůj den nebo prostě jen tak mluvit o tématu, které je zajímá. A tady vidím určitý nedostatek, který by teoreticky mohla svým způsobem trochu nahradit umělá inteligence, která by prostě připomněla vzít si léky, ohřát jídlo nebo si prostě jen tak povídala o nahozeném tématu, přečetla oblíbenou knížku na pokračování. Dokonce vidím i možnost jít dál a mít nahrané vzpomínky, třeba od rodiny nebo přátel, pokud jsou k dispozici. Vím, že mnoho lidí mi namítne ochranu osobních údajů, zneužití dat, ale „Ajťáci“ umí mnohé. Věřím, že i tohle je zvládnutelné a možná budoucnost, která nahradí alespoň trochu samotu, nedostatek komunikace, nemožnost být s blízkými. Jen pro ten pocit, nejsem sám….

Že je to hloupost? Myslím, že je to otázka blízké budoucnosti. Myslím, že skloubení asistence, dovozu jídla, nákupu, ale také komunikace, debata o vzpomínkách, o knize nebo o komkoliv je určitá možnost, jak udržet seniora doma a v relativně dobré kondici. Skloubení lidských zdrojů a umělé inteligence beru jako určitou možnost. Není to všelék, ale možný směr.