Osobní údaje nejsou jen data. Jsou to lidské příběhy, které chráníme

Dnes si připomínáme Den ochrany osobních údajů. Pro někoho možná jen další „povinné“ téma spojené s GDPR, pro nás v sociálních službách ale něco hlubšího. Pracujeme citlivě s daty klientů, chráníme osobní informace o klientovi.

Pracujeme s lidmi a s jejich životními příběhy, se zdravotním stavem klienta, rodinnými vztahy, obavami i důvěrou, kterou nám svěřují. Staráme se o finanční prostředky klienta a mnoho dalšího.

Ochrana osobních údajů pro nás proto není formalita, ale každodenní praxe.

V Domově Sulická máme osobní údaje klientů zabezpečeny v elektronickém programu, ve kterém jsou data chráněna technickými i organizačními opatřeními. O ochraně IT systémů ani nehovořím. Každý zaměstnanec má své vlastní přihlašovací jméno a heslo a přístup pouze k těm informacím, které skutečně potřebuje ke své práci. Ne každý vidí všechno a je to tak správně. Na druhou stranu je vidět co kdo o klientovi zaznamenal v jakém datu a v jakém čase. To není buzerace, to je ochrana údajů klienta.

Vše, co existuje v papírové podobě, je uloženo v uzamčených skříních v prostorách, kam mají přístup jen pověřené osoby. Počítače se automaticky zamykají, dokumenty nenecháváme volně ležet a mluvit o citlivých věcech „na chodbě“ prostě nepatří k dobrým mravům.

Důležitá je ale i lidská rovina. Zaměstnanci jsou vázáni mlčenlivostí a pravidelně si připomínáme, že ochrana osobních údajů nestojí jen na technice, ale hlavně na odpovědnosti každého z nás. Učíme se, jak bezpečně komunikovat, komu a jak informace sdělovat, a že i dobře míněná „drobnost“ může být porušením důvěry.

Velmi podstatnou součástí ochrany osobních údajů je souhlas klienta nebo jeho opatrovníka. Každý má právo vědět, jaké údaje o něm zpracováváme, za jakým účelem. Stejně tak je jasně stanoveno, kdo smí dostávat informace, kdo může nahlížet do našich záznamů a komu informace poskytovat nesmíme. Tyto hranice respektujeme a nepřekračujeme je ani z pohodlnosti ani z jakési „dobré vůle“.

Zpracováváme jen ty údaje, které skutečně potřebujeme. Ne pro jistotu, ne navíc. A když už je nepotřebujeme, jsou bezpečně archivovány nebo skartovány podle skartačního řádu.

Možná to všechno zní samozřejmě. Ale v době, kdy se osobní informace často šíří bez rozmyslu, považuji za důležité říct nahlas: v sociálních službách je ochrana osobních údajů ochranou i lidské důstojnosti.

Dotazy některých rodinných příslušníků, kteří nejsou pověřenými osobami, jako: „Kolik tu má moje matka na účtu?“ zůstávají prostě bez odpovědi, i to je ochrana osobních údajů.

Protože za každým údajem je člověk. A ten si zaslouží respekt. Respekt k jemu samotnému, k jeho životnímu příběhu. Takhle vnímáme ochranu osobních údajů u nás v Domově Sulická.