Odpovědnost, která není vidět aneb když říďa bilancuje

Když jsem před více než 11 lety přijala odpovědnost za vedení Domova Sulická, věděla jsem, že to nebude jednoduché. Měla jsem jiné představy o pobytové službě, než měli mí předchůdci...

Chtěla jsem pro klienty důstojný život, co nejvíce svobodný, bezpečný a plný pochopení. Stejně tak jsem chtěla, aby zaměstnanci Domova Sulická mohli pracovat s klidem, jistotou a podporou vedení. Aby dostali zaplaceno za každou odpracovanou hodinu a aby se mohli spolehnout na určité pravidelné odměny, benefity, příjemné pracovní prostředí při nelehké práci, kterou dělají pro druhé.

Pokud mluvím o zaměstnancích, tak beru v úvahu každou jednu profesi, která společně se mnou vytváří tým a bez žádné z těchto bych se neobešla. Tedy od pradlenek až po říďu.

Dnes, stejně jako každý rok, bilancuji. Možná se to zdá zbytečné - všechno má svůj řád, ozubená kolečka do sebe zapadají a fungují, tak proč bilancovat? Proč hledat plusy a mínusy uplynulého roku?

Podle mě je dobré se každý rok ohlédnout. Ne proto, abychom se pochválili nebo pokárali, ale aby bylo jasné, co všechno, jak velký kus práce, vlastně stojí za běžným chodem domova, který na první pohled působí samozřejmě.

1) Finanční stabilita jako základ klidného života nejenom našich klientů

Ředitel (nejenom pobytové sociální služby, ale i každé další) musí především zajistit dostatek finančních prostředků na chod služby, kterou vede.

To se naštěstí dlouhodobě daří. A nejen to, daří se nám nastavovat finanční zdroje tak, abychom chod domova z dlouhodobého pohledu uměli předvídat. To je důležitá zpráva nejenom pro všechny klienty, jejich rodiny, ale i naše zaměstnance a zřizovatele, kterým je hlavní město Praha. A já jsem za to hluboce vděčná. Financování Domova Sulická je vícezdrojové a každý jeden finanční zdroj je velmi důležitý pro chod Domova.

2) Lidé, kteří tvoří domov. A proč je jich tak málo

Najít kvalitní zaměstnance je dnes možná nejtěžší úkol v sociálních službách. Chceme, aby pracovníci v sociálních službách, lépe řečeno naši asistenti, jak jim s úctou říkáme, byli lidé s velkým srdcem, ale také s profesionálním přístupem, odolností a ochotou učit se novým přístupům ke klientům a práci.

Takoví lidé existují. Ale není jich dost. Často si jedna služba přebírá zaměstnance z té druhé.

A my stojíme před volbou, kterou zná každá sociální služba:

Buď přijmout „jen“ ruce nebo usilovat o opravdu skvělé zaměstnance, kteří za slušné ohodnocení a benefity budou ochotni nést spolu s námi odpovědnost za kvalitu péče.

Volíme druhou možnost. A cesta je neskutečně náročná. Zaměstnanci nám stále chybí, především v přímé péči. Přesto nevzdáváme úsilí o tým, který bude stabilní, odborně zdatný a lidský.

3) Sliby a realita. Cestování mezi úřady

Když něco slíbím, beru to velmi vážně. Někdy ale přijdou překážky, které nejsou v mé moci. Jednou z nich je čekání na rozhodnutí úřadů. Však to znáte, s úřady je to na dlouho, a to i když jste takhle velká a potřebná služba.

Příkladem může být stavební povolení, které nám umožní vybudovat bazén pro klienty domova pro seniory. Bude to prostor nejen pro rehabilitaci, ale i pro radost, uvolnění a aktivní život lidí. Stojíme ve frontě na stavebním úřadě a doufáme, že se v roce 2026 papíry konečně pohnou, když se nepohnuly v roce 2025. Držte nám palce!

4) Tři pobytové služby – tři různé světy

Domov Sulická má registrovány tři pobytové služby. Každá z nich je náročná, každá jiná, žádná jednoduchá. Ve dvou službách jsou cílovou skupinou lidé s mentálním postižením, v jedné senioři.

Snažíme se o humanizaci péče, o individuální přístup, o to, aby se každý klient mohl cítit respektovaně, důstojně a bezpečně.

Nikdy nebudeme dokonalí. To je pravda, kterou si musíme přiznat. Přesto se o to každý den snažíme. Každý z nás dělá maximum. A i když to nikdy nebude úplně jako doma, snažíme se přiblížit se tomu nejvíce, jak je to možné.

5) Pokora, odpovědnost a naděje

Moje roční bilance není jen o číslech a úkolech. Je o lidech, kteří u nás žijí a o lidech, kteří u nás pracují.

Má práce je hledáním rovnováhy mezi realitou všedního dne, našimi plány a vizemi do budoucna. Jsme trochu jiní, do rozhodování co dál zapojujeme i klienty. Snažíme se o to, aby nejen služba jako taková byla jiná, ale i naše prostory, tedy vybavení domova. Vždy se snažíme udělat něco navíc.

Letos jsme třeba na základě nápadů klientů „rozjeli“ pétanque nejenom v domově pro seniory, začínáme žít lukostřelbou, naše klienty oslovily venkovní šachy... Chováme slípky a přináší nám to radost. Tohle všechno je týmová spolupráce mezí námi klienty a námi zaměstnanci.

Věřím, že směřujeme správným směrem. Pokud se nám v roce 2026 podaří posunout kupředu i v oblasti staveb a personální stabilizace, bude to velký krok k lepšímu.

Děkuji všem, kteří Domov Sulická podporují, kteří nám věří a kteří chápou, že péče o druhé není samozřejmost, ale každodenní závazek.

Speciální díky všem dobrovolníkům za každou jednu hodinu, kterou věnovali našim klientům, tato pomoc je pro nás velmi cenná.