Nejsme ústav! Jsme domov. A tady se žije

Občas o nás někdo řekne, že jsme ústav. Mnoho lidí takhle mluví obecně o pobytových sociálních službách.

Nevím, jestli je to z neznalosti, ze zvyku, nebo jestli to slovo v sobě nese i kousek pohrdání. Vím ale jedno – pokaždé, když to slyším, něco se ve mně sevře.

Protože ústav není domov.

A Domov Sulická domov je.

Jako ředitelka pobytových sociálních služeb stojím každý den uprostřed reality, která se často míjí s představami veřejnosti. Pobytová služba není místo, kam se lidé „odkládají“. Není to čekárna na konec života. Není to prostor plný zákazů, příkazů a striktních režimů. Nebo alespoň neměla by být.

Smysl sociálních služeb pro mě nikdy nebyl jen v péči, pomoci nebo podpoře. To všechno je důležité – ale samo o sobě to nestačí. Pokud zapomeneme na svobodu, důstojnost a právo žít normální život, ztrácí naše práce svůj skutečný význam.

V Domově Sulická se dlouhodobě snažíme dělat věci jinak. Ne proto, že by to bylo jednoduché. Ale proto, že je to správné. Nechceme být institucí. Chceme být místem, kde se žije.

Život u nás má připomínat běžný život. Takový, kde má člověk možnost rozhodovat o svém dni – o tom, co chce dělat, s kým chce být a jak chce žít. O tom, co si oblékne, jestli si sám nakoupí nebo připraví snídani, na kterou je zvyklý. Neřídíme životy lidí. Snažíme se být jejich partnery.

U lidí s mentálním postižením podporujeme vzdělávání, pracovní nácviky a cestu k opravdovému pracovnímu uplatnění. Ne „jakože“ práci, ale skutečnou práci v běžném světě, mimo Domov Sulická. Protože práce není jen činnost. Je to smysl, hodnota a místo ve společnosti.

Klienti se u nás starají o svůj pokoj nebo byt. Ne proto, že musí, ale proto, že tak se žije doma. Někdo vaří, jiný nakupuje, někdo pečuje o zahrádku, někdo má své koníčky. Lidé se smějí, slaví, někdy se pohádají a pak se usmíří. Navazují přátelství, zamilovávají se, žijí v partnerských vztazích.

Ano, i to patří do sociální služby. Protože vztahy patří do života. Stejně jako blízkost a sexualita. Neříkejme si, že se tohle v sociálních službách neděje. Děje. A je to v pořádku. Tohle je život.

Domov není místo, kde se přežívá podle harmonogramu. Domov je místo, kde se žije podle sebe – s podporou tam, kde je potřeba.

Domov Sulická je také domovem pro seniory. Podpora je tady jiná, citlivější k věku a zdravotnímu stavu. Filozofie ale zůstává stejná. Ani stáří není důvod přestat být člověkem. I ve stáří má člověk právo rozhodovat o svém čase, tempu a způsobu života. Nabízíme možnosti, ale nenutíme.

Nejsme tu kvůli systému. Jsme tu kvůli lidem. Systém má sloužit lidem, ne lidé systému.

Proto mě bolí, když nás někdo nazývá ústavem. Protože slova mají váhu. A slovo domov znamená bezpečí, volbu, důstojnost a život.

A přesně o to se v Domově Sulická snažíme každý den. Spolu s lidmi, kteří tu žijí. Ne jako klienti v instituci. Ale jako lidé doma. Tady a teď.