Naučili jsme své klienty mluvit do naší práce, a je to dobře

Klient na prvním místě. To je moderní sociální pobytová služba. Je to klient, kdo má právo mluvit do toho, co chce dělat, kam chce jít a co by si dal k jídlu. I když si tím kolikrát „zavaříte“, tak se to prostě vyplatí.

Chci se s Vámi podělit o čerstvou zkušenost při řešení „problematiky kuchyně“ v domově pro seniory. Máme ve 4 domech 302 klientů. Každý má samozřejmě jiné stravovací návyky i preference. Diety jsou pak kapitola sama pro sebe. Ale pustili jsme se do toho s otevřeným hledím. A tak jednou řešíme, zda jsou porce malé nebo velké. Mnoho uzenin, málo uzenin. Mnoho knedlíků, málo knedlíků. A takto bych mohla pokračovat. Zašli jsme tak daleko, že jsme klienty zapojili do stravovacích komisí. Máme za sebou debaty o tom, zda knedlíky s vajíčkem mají být nakrájené na kostičky nebo obdélníčky, nebo jak mají být opečeny knedlíky, zda s cibulkou nebo bez. Dala by se o tom napsat kniha.

Nedávno mne třeba zastavila klientka, která si stěžovala, že nechce už jíst krupicovou kaši. Jenže ta je v jídelníčku na přání velkého počtu jiných klientů. Úplně jí rozumím. Já naší klientce rozumím, také nejsem „krupicová“… Poradila jsem, jak si odhlásit napříště jídlo, které nemá ráda a za ušetřené peníze si může podle chuti nakoupit buď v rámci domova nebo kdekoli v do okolí. Odpověď mně odbourala, proč by si odhlašovala jídlo, když jenom nejí kaši? Takže další kolo vysvětlování, že ostatní klienti si kaši většinově přejí, a proto je v jídelníčku.

Ale jsou i opačné příklady. Schválně, na jakém jídle se shodnou úplně všichni klienti domova? Nebudu napínat, je to Svatomartinská husa...

A proč to vlastně píšu? Vždycky si představuji, že jednou můžu být na místě klientky a tvrdošíjně odmítat jak kaši, tak odhlášení jídla. A proč ne? V sociálních službách s ohledem na počet personálu, náklady, počty zdravotních diet a podobně, nemáte možnost nabídnout více než dva druhy obědů a další jídla jsou prostě dána. Když chybí personál, oběd je jen jeden druh. Nikdy se nezavděčíte úplně všem a vždycky se najdou ti, jejichž chuťové preference zůstanou neuspokojené. To ale neznamená, že nemůžete klientům naslouchat a dokola vysvětlovat, jak se věci mají. Naopak, je třeba to dělat dnes a denně. Ne nadarmo má tato práce v názvu slovo „služba“. Musíme více pracovat na možnosti, zajistím si oběd, večeři sám, my s tím pomůžeme, Co klient to jiná chuť, co klient to jiné zvyky na úpravu jídla, tohle prostě při nejlepší vůli nikdy nebude dokonalý…