Musíme prostě k volbám

Moje příspěvky většinou odrážejí profesi zaměřenou k sociální problematice a sociálním službám. Pro jednou udělám výjimku. Inspirovala mně k tomu cesta taxíkem.

Po opravdu dlouhé době jsem nedávno jela večer taxíkem domů. Příjemný pán mě v autě velmi slušně oslovil s dotazem, zda půjdu k volbám. Říkám mu, že žádné volby nevynechávám a rozhodně půjdu. Při podobných debatách se vždycky trochu bojím, co nastane dál. Jednou jsem z taxíku chtěla vystoupit, protože tehdy mě řidič za můj názor osočil tak, že jsem měla až nahnáno.

Tentokrát se pán zamyslel a řekl mi, že je to dobře a že nevypadám na to, že bych volila komouše nebo STBáky. Skoro jsem na sebe byla pyšná, ale pořád jsem jen opatrně odhalila své volební preference s tím, že i tak bude ještě pečlivě kroužkovat. No a následně se rozvinula debata plná vzpomínek na časy už dávno minulé. Jak mnozí zapomněli, co to znamenalo být součástí STB a jak ten režim vlastně fungoval.

Vzpomínali jsme, jak bylo za Husáka, za doby, kterou nyní mnozí oslavují a říkají: „No a co bylo za Husáka vlastně špatně? To byly časy…“ No, tak jsme si jenom po cestě připomněli, že děti nepohodlných rodičů nemohly studovat, vzdělaní lidé s jiným názorem končili v lepším případě s lopatou v kotelně a podobně. Já přidala vzpomínku na přídělový prodej menstruačních vložek, zubní pasty nebo toaletního papíru. Pak přišla řeč i na fronty na banány, mandarinky a také na to nejpodstatnější. Žádný vlastní názor, žádné svobodné volby, svobodné cestování…

Dneska můžeme všechno a pořád jako by to bylo málo. Na závěr tak trochu stejně zabřednu do své profese. Dneska už málokoho napadne, že by bylo možné zbavit člověka lusknutím prstu veškerých práv. Člověk může být „jen“ soudně omezen na svých právech a lze je ovšem stejnou cestou zpět nabýt. Lidé, kterým dnes pomáháme vyznat se v životě a uplatnit se v něm i přes hendikepy, žili v minulém režimu za zdí. Ani se často nerozlišovalo, kdo je mentálně postižený, kdo zdravotně postižený a podobně. Bylo to tak pohodlnější, a práva se těm lidem brala kdykoli se zachtělo. Tady byla nesvoboda a pohrdání lidmi možná nekřiklavější, i když málo viditelná.

Noa tak jsme se s panem taxikářem shodli, že už by se nám zpátky do podobných časů rozhodně nechtělo. A že je hrozně fajn, když si to můžeme jít rozhodnout ke svobodným volbám.