Klient jako rohlík na krámě

Každý, kdo pracuje či pracoval v sociálních službách to zná. Klient, který ani s asistencí nezvládne osobní hygienu v běžné vaně či sprchovém koutu má jedinou šanci, mobilní lehátko. To možná nezní tak hrozně, ale ta praxe…

Vy padá to běžně asi takto. Klienta nahého, pouze pod přikrývkou naložíte v pokoji na lehátko a vezete po chodbách někam do koupelny. Jen si to představte. Rozhodně to nepřipomíná žádnou jízdu králů. Kdokoliv vás potká na chodbě, vidí, že jste pod dekou nahý. Je to přinejmenším nedůstojné. Chcete-li člověka cesty v téměř „císařových šatech“ ušetřit máte zhruba takoto řešení. Oblečeného klienta na pokoji přesunete na invalidní křeslo. Převezete do koupelny, kde jej svlečete a pomocí zvedáku přemístíte do vany. Pak hygiena a nanovo. Klienta obléct, přemístit na vozík a zpátky do pokoje. Je to pracné a časově náročné. Nerada to přiznávám, ale nedivím se, že to v praxi nikdo nedělá.

Ale jak se říká, kde je vůle, tam je i cesta. U nás v domově jsme vyzkoušeli mobilní vanu, která se vkládá přímo do lůžka. Obsluha jednoduchá, voda v zásobníku vedle lůžka, kam se pak voda zase zpátky vypustí. Klient zůstává na pokoji, nikam ho netaháme, bez problému se vše provede na jednom místě. Je to důstojné a pro klienta příjemné. Koupu se tam, kde jsem doma. Srovnání mezi prvním a druhým provedením je zhruba 150 tisíc korun. Je 150 tisíc korun za důstojnost málo nebo moc?

Není. Utrácí se všude kolem nás za zbytečnosti, ale tady se ty peníze zatraceně vyplatí. Kdo by chtěl být v takové situaci tahán jako rohlíky na krámě?