Když vnitřní kontrola funguje, vnější kontroly nikoho nepřekvapí

Slovo kontrola v nás často vyvolává napětí. Očekávání, že někdo přijde „zvenku“, bude hledat chyby a hodnotit naši práci. V sociálních službách se s kontrolami setkáváme pravidelně.

V Domově Sulická obzvlášť, v roce 2024 přišlo celkem 25 kontrol, a to na anonymní udání. V roce 2025 jich nebylo ani 10, taktéž v zásadě na udání.

Přesto existuje jedna zásadní věc, která rozhoduje o tom, zda kontrola bude stresující hrozbou nebo přirozenou součástí provozu. Tou věcí je dobře nastavená vnitřní kontrola.

Pokud organizace systematicky pracuje sama se sebou, zná své silné i slabé stránky a dokáže je pojmenovávat a reagovat na ně, pak ji žádná další kontrola v podstatě nezaskočí, i když kontroly jsou a vždy budou prostě nepříjemné a nevítané.

Základem funkční vnitřní kontroly nejsou hromady papírů ani složité metodiky. Základem jsou jasná, srozumitelná pravidla, kterým zaměstnanci rozumějí a která dávají smysl v každodenní praxi. Pravidla, která nejsou jen napsaná, ale skutečně pomáhají zkvalitňovat péči a chránit klienty i pracovníky.

Stejně důležité je, aby zaměstnanci nebyli s vnitřními předpisy seznámeni jednorázově při nástupu do práce a poté na ně zapomněli. Se systémem nastavených pravidel je zapotřebí průběžně pracovat a vnitřní kontrolní mechanismus jen ověřuje, zda systém funguje a zda mu všichni rozumí.

Vnitřní kontrola je prostě živý proces, průběžné připomínání, vysvětlování, společné přemýšlení nad tím, co funguje a co je potřeba vylepšit. Otevřená komunikace v týmu je mnohem účinnější než sebelepší směrnice uložená v šanonu.

Velkou hodnotu má také naslouchání všem aktérům sociální služby. Zaměstnancům, klientům, jejich rodinám i lidem „zvenku“, kteří přicházejí s jiným pohledem a zkušeností. Každý podnět – ať už pochvala, připomínka nebo kritika – je příležitostí ke zlepšení. Brát tyto podněty vážně neznamená automaticky se všemu přizpůsobit, ale poctivě se zamyslet, co z nich lze využít a přenést do praxe.

Vnitřní kontrola není o hledání viníků, ale o hledání cest. Cest, jak dělat službu lépe, bezpečněji a lidsky. Když se podaří dobré nápady skutečně realizovat, posiluje to důvěru zaměstnanců i klientů a vytváří prostředí, kde se lidé nebojí mluvit otevřeně.

Smyslem všech pravidel, kontrol a postupů není „obstát při inspekci“, ale vytvořit takové podmínky, aby klient mohl žít v co největší možné svobodě, důstojnosti a spokojenosti. Aby se klient cítil respektovaný, slyšený a v bezpečí.

Když tohle máme neustále na paměti, pak se žádná kontrola vnitřní nebo vnější nestává hrozbou, ale potvrzením, že jdeme správným směrem.

Tenhle systém však musí ve firmě žít, nikoliv být pouze na papíře. To mi připomíná, že se v Domově Sulická blíží dotazníkové šetření o spokojenosti a připomínkách kvality poskytované sociální služby klientů, zaměstnanců, rodinných příslušníků, opatrovníků, dobrovolníků a dalších lidí i zvenčí. Zrovna tohle bereme velmi vážně. Jsem zvědavá na hodnocení :)