Kdo rozhoduje o tom, kdo je umělec?

Když se řekne umělec, většina z nás si představí člověka, který vystavuje, prodává obrazy, má ateliér a třeba i vystudovanou výtvarnou školu. Málokdo si vybaví člověka, který žije v domově pro osoby se zdravotním postižením.

A právě v tvorbě se přitom podobné hranice často úplně stírají.

Možná proto mám tak ráda projekt Každý může být umělcem, který už šestým rokem dává prostor výtvarné tvorbě lidí s mentálním postižením. Od loňského roku jej organizuje Nadační fond Domova Sulická.

Letos se přihlásilo 182 autorů z Česka i Slovenska s celkem 207 obrazy. Na zářijovou výstavu v Museu Kampa bylo vybráno 111 děl a z nich následně odborná porota vybírala vítěze.

Když jsem si letošní obrazy prohlížela, stále se mi vracela jedna jednoduchá otázka: Kdo vlastně rozhoduje o tom, kdo je umělec?

Je to vzdělání? Technika? Počet výstav? Schopnost své dílo odborně vysvětlit? Nebo především to, že člověk dokáže vytvořit něco, co v někom druhém vyvolá emoci?

Ne podle věku, ale podle způsobu tvorby

Letos jsme v soutěži udělali několik změn. Jednou z nejdůležitějších je, že už autory nerozdělujeme podle věku. Nově existují pouze dvě kategorie – Autorské dílo a SPOLUpráce. Rozhodující tedy je, zda dílo vzniklo samostatně, nebo s metodickou, technickou či výtvarnou podporou dalšího člověka.

Možná to zní jako organizační detail. Pro mě je to ale především změna pohledu. Protože když někdo při tvorbě potřebuje podporu, neznamená to, že jeho dílo přestává být jeho. Umění přece nevzniká ve vakuu. A člověk není méně autorem jen proto, že při práci potřebuje pomoc.

Obraz, který svítí ve tmě

V kategorii Autorské dílo letos zvítězil dvacetiletý Tobiáš Košťál z brněnské Ibsenky s obrazem Žlutá ponorka.

Jeho obraz vypráví o světle. O světle, které nám umožní spatřit krásu ukrytou ve tmě. Zdrojem světla je na obraze ponorka, ale v životě se podle autora můžeme světlem stát i my sami.

Záleží jen na tom, co se rozhodneme vidět.

A pak je tu Marcela Markošová, devětašedesátiletá klientka Domova Sulická. V kategorii SPOLUpráce zvítězila s obrazem České Benátky.

Motiv si sama vybrala v knize. Nejprve jej nakreslila pastelkami na papír a potom jej s podporou asistentky převedla akrylovými barvami na plátno.

Když jsme se jí zeptali, proč svůj obraz nazvala České Benátky, odpověděla prostě: „Protože tamty Benátky tady nemáme.“

A právě v takové chvíli si říkám, že umění možná nepotřebuje žádné složité teorie.

Máme obraz. Máme autorku. Máme její vlastní pohled na svět.

A to stačí.

Přestat vidět diagnózu a začít vidět člověka

Pro některé autory je malování relaxací. Pro jiné terapií. Pro další je jedním z nejdůležitějších způsobů, jak komunikovat se světem.

Ale byla bych nerada, kdyby právě toto byla první věc, kterou si návštěvník z výstavy odnese.

Nechci, aby se někdo podíval na obraz a řekl: „To je krásné na člověka s postižením.“

Mnohem raději bych slyšela jednoduše: „Tohle je krásný obraz.“

A právě v tom podle mě spočívá skutečná inkluze. Ne v tom, že budeme neustále upozorňovat na rozdíly, ale v tom, že dáme lidem prostor obstát sami za sebe – svou prací, talentem, nápadem nebo emocí, kterou dokážou předat ostatním.

Proto bych letos ráda pozvala do Musea Kampa opravdu všechny. Nejen rodiny lidí s postižením. Nejen pracovníky sociálních služeb. Nejen ty, kteří se o téma inkluze dlouhodobě zajímají.

Přijďte prostě na výstavu obrazů.

Možná zjistíte, že některé vás osloví právě tím, že jejich autoři vidí svět trochu jinak.

A možná si pak položíte stejnou otázku jako já:

Co když nejsou jiní oni? Co když jsme si jen my zvykli dívat se pořád stejně?

Výstava Každý může být umělcem se uskuteční od 15. do 25. září 2026 v Museu Kampa. Vstup je zdarma a letošní ročník je nově také prodejní.

Díla, která se na výstavě neprodají a jejichž autoři je budou chtít nabídnout, se následně objeví v charitativní online aukci na portálu Livebid.cz. Ta proběhne 1. prosince 2026, na Giving Tuesday. Celá částka, za kterou se obraz prodá, putuje jeho autorovi.

Projekt Každý může být umělcem organizuje Nadační fond Domova Sulická.

Tak přijďte.

A zkuste se tentokrát nejdřív nedívat na diagnózu.

Dívejte se na obraz.