Kdo má vést pobytovou sociální službu? Zdravotníci nebo pracovníci v sociálních službách?

Nedávno jsem narazila na diskuzi, ve které se lidé dohadovali, kdo by měl vést domácnosti v pobytových sociálních službách. Má to být zdravotní sestra? Nebo sociální pracovník, či pracovník v sociálních službách?

A je vlastně domov pro seniory, domov se zvláštním režimem nebo domov pro osoby se zdravotním postižením víc zdravotnické zařízení, nebo spíš sociální služba?

Protože kolem tohoto tématu panuje spousta mýtů, a to ač se o něm vlastně zrovna dvakrát nemluví, vysvětlím, v čem je ten rozdíl.

Tak zaprvé: Pobytová sociální služba není nemocnice. A nemá být!

Tohle je možná nejdůležitější věc. Domovy nejsou zdravotnická zařízení. Zdravotnická zařízení pro delší pobyt jsou nemocnice následné péče nebo léčebny dlouhodobě nemocných.

Sociální služby mají podle zákona hlavní úkoly – pomáhat lidem žít co nejběžnější život, i když už potřebují každodenní podporu, a to ve chvíli, kdy pomoc rodiny, asistenční služby nebo pečovatelské služby už nedostačuje.

Ano, v pobytových službách se poskytuje i zdravotní péče, tedy ta ošetřovatelská nebo rehabilitační, a je to prostřednictvím zdravotních sester. Ale pobytvoé služby nejsou nemocnice. Lékaři do těchto služeb dochází v případě potřeby na tzv. návštěvní službu. Tady se prostě hlavně žije.

Mají domácnosti v domovech vést zdravotníci?

(co jsou domácnosti vysvětlím níže)

Nemají. Přesto to tak v mnoha pobytových službách stále je.

Zdravotníci jsou pro každou pobytovou sociální službu nenahraditelní, bez nich by pobytové služby nefungovaly. Ale jejich role je jiná, jsou nedílnou, podpůrnou součástí pobytové služby, poskytují ošetřovatelskou péči na základě předpisu lékaře prostřednictvím zdravotních sester. Jsou tzv. 24/7 k dispozici pro klienta, úzce spolupracují s lékaři.

Vedení jednotlivých domácností v domovech je o něčem jiném. Je o sociální práci, o podpoře klientů v jejich každodenním životě, o vedení týmu přímé péče, o znalosti a dodržování standardů kvality sociálních služeb, o vytváření prostředí, které „voní domovem“, tedy snaží se v maximální možné míře umožnit klientovi žít co nejběžnější život dle jeho přání a zájmů.

A to je přesně oblast, kterou zvládají sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách.

Když vede domácnost zdravotník, může se (nevědomky) vychýlit celé prostředí směrem ke zdravotnickému režimu. A to není správný směr, protože pak místo domova vzniká malá nemocnice.

Má převažovat zdravotní nebo sociální ráz?

V domovech má převládat sociální, důstojný, podpůrný, lidský, domácnostní ráz.

Zdravotní péče má a musí být dostupná a profesionální, ale nemá převzít otěže. Dobrá pobytová služba má život klientů zatraktivnit, ne jim ho uzavřít do zdravotnického režimu.

Každý, kdo v sociálních službách pracuje dnes, ví že, striktně režimová péče nefunguje, plošná pravidla berou lidem svobodu, dlouhé prázdné, tmavé chodby a ošetřovny vytvářejí pocit instituce, přílišný důraz na zdravotnictví člověka „zastavuje“ a připomíná pobyt ve špitále. Jen zdravotní pohled službu nerozvíjí. Jednotné mundúry a bílé pláště posilují institucionální náhled na službu.

Co je to ta domácnost?

Některé pobytové služby tomu říkají patro nebo oddělení - to je přesně ten zdravotnický výklad. Služba, která má svoji činnost směrovanou do „sociálna“, říká domácnost. Najdete tam kuchyňku pro klienty, obývák,... prostě domácnost se vším všudy.

Domácnosti mají být malé, útulné, osobní, partnerské. I když jsou třeba ve velké službě. Služba nesmí být anonymní a bez života. Služby se mají otevřít rodinám, dobrovolníkům. Nejenom na pokoji klienta má být útulno a přívětivo. Celá služba má dýchat člověčinou.

Práce je dnes o humanizaci a individuálním přístupu, podpoře co nejsvobodnějšího a nejběžnějšího života. A Nejlepší služby mají jeden společný znak: spolupráci!

Nejde o to, zda je důležitější „sociálno“ nebo „zdravotno“. Jde o to, že se musí potkat obě odbornosti, jsou to partneři a musí se respektovat.

Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách znají klienty, jejich životní příběhy, potřeby, způsob komunikace, to, co mají rádi a co je pro ně důležité.

Zdravotníci mají odbornost, díky které mohou klienti bezpečně zvládat zdravotní obtíže.

Když se tyto dva světy spojí, vzniká služba, ve které se lidé opravdu cítí dobře.

Proč je tak důležité o tom psát i pro veřejnost?

Rodiny často očekávají, že když mají blízkého v pobytové službě, bude to „něco mezi nemocnicí a léčebnou“. A když pak místo bílých plášťů vidí domácnost, jsou překvapení.

Pobytová sociální služba není zdravotní zařízení, kde pracuje lékař nepřetržitě, je to služba, která s praktickými lékaři a dalšími odbornostmi z lékařské oblasti spolupracuje. Zdravotní sestry se řídí předpisem lékaře.

Pobytová sociální služba má být hlavně o podpoře člověka. Zdravotní péče je nutná, ale nemá převzít hlavní roli.

Domácnosti mají vést odborníci na sociální práci, a pracovníci v sociálních službách.

Nemysleme si, že je dobré mít „pobytovky“ bez zdravotních sester a že by bylo dobré si tyto služby najímat prostřednictvím služeb home care. Klient totiž (nejen) v případě akutního stavu častější podporu zdravotníka potřebuje. Služba home care dochází, není přítomna vždy, když je zapotřebí.

Každopádně: DÍKY pracovníkům v sociálních službách a díky zdravotním sestrám za jejich práci v sociálních službách!!