Jaká je ta nejlepší sociální služba?

Někdo má rád jasná a pevná pravidla bez výjimky. Někdo absolutní svobodu. Někdo aktivity. Někdo chce přijímat návštěvy kdykoli se mu zachce. Další má zase radši ničím nerušený vlastní klid.

Podle čeho byste sociální službu vybrali vy? Moderní vybavení? Čisto a voňavo? Příjemný personál, který klienta umí pochopit?

Když se mě na to kdokoliv zeptá, odpovídám jednoznačně. Vybírala bych podle toho, zda si umím představit, že na daném místě strávím pohodlně a spokojeně zbytek života. Služba se totiž musí nejenom líbit na první pohled, první „počuch“. Služba musí být příjemná, když mluvíte s lidmi a seznamujete se s jejími pravidly. Mějte se na pozoru, když v sociální službě nejsou jasná pravidla pro financování a měsíční vyúčtování. Ve smlouvě o poskytování sociální služby nemají být skrytě věty jako vyúčtování na vyžádání a podobně.

Je normální, že si klient dovybaví svůj pokoj podle sebe. Samozřejmě tak, aby nenarušoval soužití se svým případným spolubydlícím. I tady platí, že moje osobní svoboda končí u osobní svobody toho druhého. Pokud je pokoj jednolůžkový, je to výhra v loterii. Je normální, že klient nevstává na vyhlášení budíčku. Sociální služby, lépe pobytová sociální služba není pionýrský tábor. Klient v dané službě žije a asistenti (pracovníci v sociálních službách) člověka provázejí jednotlivými situacemi. Pomáhají, nevychovávají, nezakazují ani nepřikazují podle své nálady. Každý má rád něco jiného, někomu se může líbit služba blízko přírody, jinému ve městě. Každý žil v nějakém prostředí a pokud se potřebuje odstěhovat do pobytové sociální služby, pak si má sám vybírat dle svých preferencí.

Mnoho let s kolegy buduji v Domově Sulická důstojnou, individualizovanou péči o naše klienty s mentálním postižením. Před rokem jsme přibrali ještě domov pro seniory. To, že poskytování těchto služeb není vůbec jednoduché nemusím popisovat. Co chci říci je, že pobytová služba je o lidech. Jestli chci dělat službu s individuálním přístupem, aby se klient cítil co nejvíce jako doma, co nejvíce svobodně, pak si musím umět představit, že v takové službě žiju já sama, já sám. Jak bych se cítila v dané situaci já jako klientka?

Proto musí být pobytové sociální služby co nejvolnější, podpůrné, musí nabízet paletu možností co mohu dělat, podniknout v daný den. Zkrátka mít na výběr, a přitom nic příkazem. Proto ta přirovnání, jak by se vám v tom žilo a představte si, že ve službě, kde pracujete budete za daným okolností bydlet.

Hodně let to říkám zaměstnancům a jsem ráda, že většina to slyší a mění své přístupy. Ostatní odchází a nechápou…