Hezké, ale řekla bych dávná minulost. Dneska jsou domovy spíš LDN. Jednak proto, že se sice lidé dožívají vysokého věku, ale ve špatné kvalitě. Kvůli financím dostávají přednost ti ve 3. nebo 4. stupni závislosti. Jedna klientka mi říkala: "Před 10 lety jsme se všichni po obědě zvedli a odešli do svých pokojů, dneska je nás takových jen pár. Ostatní vozíky, chodítka a rychle to jde dolů. A to jsme kdysi měli ještě denní docházkový stacionář"! Mnoho klientů nemá zájem využívat programy nebo už na ně nemají kapacitu, nic je nebaví, trápí je nemoci. Někteří se ke službám staví jako: však vám platím, tak se snažte. O zvyšujícím se počtu lidí s různými formami demence nemluvě. Bohužel, alespoň v Brně, dřív fungovala pečovatelská služba, která zajišťovala spoustu služeb pro lidi v domácnostech, ale postupně byly její služby nepochopitelně zrušeny (velmi, velmi, velmi důležitá odlehčovací pobytová zařízení pro lidi žijící v domácnostech, neobyčejně důležité služby pro dům, kde žijí převážně vozíčkáři atd.). Naštěstí pár organizací takového typu dále funguje, ale některé taky nejsou levné a je často potřeba spolupráce rodiny. Fotky na sociálních sítích se smějícími se načinčanými staroušky nebo postiženými jsou moc pěkné a lákavé, ale v praxi to není pro žádnou stranu snadné. Vůbec přechod z vlastní domácnosti do pokoje, kde si člověk může vzít jen hrstku vlastních věcí, často ho sdílí s někým, koho by si sám nevybral, musí se podřídit cizímu řádu a naprosté ztrátě soukromí (a tím často upadávání do rezignace) je obrovská změna, která je na jednu stranu úlevou od mnoha domácích činností, na druhou se za ni platí vysoká cena, nejen ta finanční. Samozřejmě jsou možnosti jako samostatné byty se službami jako praní, úklid a obědy, ale těch není mnoho a klient musí být schopen jisté samostatnosti. Držme si palce, ať jsme schopni své staří dožít ve zdraví a své vlastní domácnosti!