Dobrovolník je pro sociální služby velký parťák

Dobrovolnictví se nedá plně vyjádřit čísly, přesto právě čísla někdy ukážou, jaký má smysl. V posledních dvou letech k nám do Domova Sulická přišlo každý rok přes 200 dobrovolníků. A to je jasný důkaz.

Důkaz, že solidarita a chuť pomáhat mají v naší společnosti pořád své pevné místo.

Dobrovolnictví má mnoho podob. Někdy jde o velké věci, třeba když přijde tým lidí natřít plot, upravit zahradu nebo pomoci s organizací akce. Jindy jsou to naopak zdánlivé drobnosti: posedět s klientem u kávy, popovídat si, vyrazit na krátkou procházku, přečíst pár stránek z knihy.

A právě tyto „malé“ momenty mají často největší hodnotu. Přinášejí kontakt s vnějším světem, lidskou blízkost a pocit, že na vás někdo má čas. A to je něco, co se nedá ničím nahradit nebo třeba koupit.

Velkou radost mi dělají i mezigenerační setkávání. Když se propojí mladší a starší generace, vzniká něco, co nejde naplánovat ani nařídit. Přirozené sdílení zkušeností, energie i životních příběhů. Dobrovolníci v těchto chvílích nejsou „pomocníci,“ stávají se partnery, kteří obohacují obě strany.

Dobrovolnictví ale nekončí za dveřmi našeho domova. O to víc mě naplňuje hrdostí, když vidím, kolik našich zaměstnanců se věnuje dobrovolnickým aktivitám i mimo svou práci. Lidé, kteří denně odvádějí náročnou péči o druhé, si najdou čas a energii pomáhat ještě dál. Dávají kus sebe navíc, ne proto, že musí, ale protože chtějí. A právě to je pro mě silný důkaz, že hodnoty, na kterých Domov Sulická stojí, nejsou jen slova na papíře.

Dobrovolnictví je někdy vnímáno jako „něco navíc“. Já ho ale vidím jako přirozenou součást fungující společnosti. Ukazuje, že i v dnešní uspěchané době existuje ochota zastavit se, vnímat druhého a nabídnout pomoc. Ať už má podobu práce, času nebo obyčejného lidského rozhovoru.

Když se ohlédnu za posledními dvěma lety, necítím jen vděčnost. Cítím i velkou naději. Protože pokud je mezi námi tolik lidí, kteří jsou ochotni nezištně pomáhat, pak jde naše společnost správným směrem. Soudržnost mezi lidmi je prostě nejvíc!