Dnes je Světový den proti násilí na seniorech

Násilí na seniorech si často představujeme jako křik, ponižování nebo fyzické ubližování. Jenže skutečnost bývá mnohem složitější.

Násilí může mít podobu lhostejnosti. Zanedbání. Ignorování potřeb člověka, který se už nedokáže sám bránit....Může mít podobu osamělosti, strachu, závislosti na druhých nebo zneužití důvěry.

V nedávné době nás zasáhly zprávy o událostech v zařízení pro seniory ve Lhotě na Kladensku. Vyšetřování ukáže, co přesně se stalo a kdo nese odpovědnost.

Právě dnes dnes bychom si ale měli položit jednu důležitou otázku: jak je možné, že se lidé, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých, mohou ocitnout v situaci, kdy jejich důstojnost, bezpečí a základní potřeby nejsou dostatečně chráněny?

Jak je možné, že nereagovalo okolí, rodiny, nebo prostě zaměstnanci, kteří odcházeli...?

Každý z nás stárne. Každý z nás může jednou potřebovat pomoc druhého člověka. A právě proto není ochrana seniorů soukromou záležitostí jednotlivce nebo pouze jeho rodiny. Je to otázka toho, jakou společností chceme být.

Lidé ve vyšším věku, lidé s demencí, zdravotním postižením jsou často zranitelnější než ostatní. Mnohdy nedokážou upozornit na to, že se něco děje. Někdy se bojí. Někdy nechtějí být „na obtíž“. Někdy už ani neumějí své trápení popsat. Někdo se prostě zcela lidsky stydí.

Proto nesmíme být lhostejní k varovným signálům. K náhlé změně chování. Ke smutku. K zanedbanému vzhledu. K nevysvětleným zraněním. K tomu, když člověk ztrácí kontakt s okolím nebo když za něj najednou mluví vždy někdo jiný.

Ostražitost není podezřívavost. Je to projev zájmu a odpovědnosti. Ochrana seniorů nezačíná až ve chvíli, kdy přijede policie nebo záchranná služba. Začíná mnohem dříve. V rodinách. U přátel. Mezi sousedy. V komunitách. V sociálních a zdravotních službách. Vším, co děláme pro to, aby nikdo nezůstal se svým trápením sám.

Důstojnost člověka nemá věkovou hranici. Neztrácí se s nemocí ani se závislostí na pomoci druhých. A právě podle toho, jak dokážeme chránit ty nejslabší a nejzranitelnější, se pozná vyspělost celé společnosti.

Nezavírejme oči před náznaky násilí, zanedbávání nebo bezmoci Není to problém někoho jiného. Je to naše společná odpovědnost.