Co považuji za klíčové v sociálních službách? Všechno je to o penězích…

Debata o sociálních službách se u nás příliš často vede v rovině emocí, nikoliv o systému jako takovém, nikoliv o tom, kdo ten systém má zaplatit.

Přitom právě tento sektor bude v příštích desetiletích jedním z nejvíce zatížených demografickým vývojem, nedostatkem pracovníků i rostoucími nároky klientů. Pokud má být sociální systém udržitelný, je nutné otevřeně pojmenovávat zásadní témata. I přes to, a nebo právě proto, že to není jednoduché ani populární. (Takové téma navíc nesbírá žádné pozitivní politické body.)

Stabilizace financování jako základ

Bez stabilního a předvídatelného financování nelze poskytovat kvalitní sociální služby bez ohledu na to, zda jde o ty terénní, ambulantní nebo pobytové. Současný model, založený na každoroční nejistotě dotačních titulů, vytváří tlak nejen na poskytovatele, ale především na klienty a zaměstnance. Sociální služby nejsou krátkodobý projekt, jsou to služby dlouhodobé. Někteří klienti je využívají celoživotně, bez nich se neobejdou. Tomu ale musí odpovídat i způsob jejich financování.

Financování musí být stabilní a dlouhodobé.

Osobní odpovědnost a možnost komerčního pojištění

Z dlouhodobého pohledu je nezbytné otevřít diskusi o možnosti komerčního pojištění sociální péče. Stejně jako si dnes běžně platíme úrazové či životní pojištění, mělo by být možné se pojistit i na budoucí potřebu sociální služby. Nejde o nahrazení role státu, ale o její doplnění. Posílení osobní odpovědnosti a zapojení soukromého sektoru může systému výrazně ulevit.

Deregulace tam, kde stát nepřispívá

Pokud sociální služba nečerpá státní prostředky, měla by mít možnost nastavit si vlastní cenovou politiku. Současná regulace často svazuje ruce i těm poskytovatelům, kteří jsou schopni fungovat bez veřejných peněz. Deregulace financování v tomto segmentu by umožnila především jednoznačnost, co kdo hradí. Nyní si služba vybere peníze dle vyhlášky za pobyt a stravu a následně si účtuje různé fakultativní služby, vypisuje darovací smlouvy, služba pak vychází klidně na 40 tisíc plus a není jasné, zač klient přesně platí. Deregulace je jasný vhled do systému „tato služba stojí tolik a tolik“.

Jasné standardy místo plošné regulace

Deregulace nemůže fungovat bez jasně definovaných standardů. Stát by měl stanovit základní rámec - jak má sociální služba vypadat, jaké má mít personální zajištění a odbornou kvalitu. Neměl by ale detailně řídit každý provozní krok. Kontrola kvality ano, mikromanagement ne. Tím by bylo možné pojmenovat další nadstandardní služby, které klient může nebo nemusí dále vybírat a také hradit, a to zcela dobrovolně.

Sociální služby nejsou jen pobytová zařízení

Budoucnost sociálních služeb nemůže stát výhradně na pobytových zařízeních. Klíčová je rozvinutá síť terénních a ambulantních služeb, které umožňují lidem zůstat co nejdéle v domácím prostředí. To je nejen lidsky důstojnější, ale často i ekonomicky efektivnější. Musíme zajistit a nastavit systém pro neformální pečující, což jsou zpravidla rodiny. Pečující by měli být placeni určitou měsíční sazbou. Už nyní je nově možné alespoň dobu péče započítat do odpracované doby k důchodu, což je správně.

Chybějící specializované služby

V systému citelně chybí specializované služby – například pro lidi s dětskou mozkovou obrnou, s chováním náročným na péči nebo s roztroušenou sklerózou. Tito lidé dnes často „nepatří nikam“ a systém na jejich potřeby reaguje pozdě nebo vůbec.

Stabilní financování a jasná pravidla - to je směr dopředu

Sociální služby potřebují méně ideologie a více odvahy ke změnám. Stabilní financování, jasná pravidla, prostor pro rozvoj soukromých služeb a důraz na osobní odpovědnost, to jsou základní pilíře, na kterých může stát moderní a udržitelný systém sociální péče. Pokud je nezačneme budovat dnes, zaplatíme za to zítra všichni.