Čekala jsem pro sociální služby o něco víc…

Dokud nebudou na příslušných ministerstvech pracovat příčetní lidé, kteří budou podstrkovat příčetné návrhy svých ministrům, pak se například sociální služby nepohnou nikam.

Několik let probíhá debata o tom, jak zrušit ústavní sociální služby. Podotýkám, že neznám systém „ústavních sociálních služeb“ a tento pojem je zcela mimo terminologii zákona, ale dejme tomu.

Systém pobytových sociálních služeb je třeba ohraničit nikoliv tím, jak velké budou. Zda je možné v nich mít nebo nemít kapli. Zda mít na pokoji povinné dřevěné kalendáře, nebo že součástí lůžka bude lednice. Zdá se vám to divné? Tak věřte, že výše uvedené je jen zlomek návrhů, jak by také měly mimo jiné vypadat pobytové sociální služby. Pak perličky typu, že pobytová služba = dům pro maximálně 25 lidí a nesmí být takové domy dva v jedné ulici. Opravdu i takové věci padají od stolu některých úředníků. Přitom pro člověka s celoživotní praxí je to úplně jednoduché. Sociální služby je zapotřebí pojmenovávat v tom ohledu, aby se v nich žilo klientům co nejsvobodněji, nejdůstojněji. A je přeci úplně „šumák“ jestli má taková pobytová služba 20, 100, nebo 300 klientů.

Je důležité mluvit o tom, že v budoucnu budou už jen jedno a dvoulůžkové pokoje. Je nutné službu ve velkém domě rozčlenit na jednotlivé domácnosti. Bavme se o nutnosti zrušit zařízení, která jsou pouze pro muže nebo ženy. Žádný kontakt s opačným pohlavím mi přijde v této době až za hranou. Začněme mluvit o nutnost individualizované péče.

Nicméně, pokud je v pobytové službě, například v domově pro seniory kaple, vůbec mi to nevadí, ale nechápu záměr mít dřevěné kalendáře na všechny pokoje. Co když někdo chce mít kalendář třeba s auty? Vůbec nechápu postoj úředníků, aby součástí lůžka byla lednice, asi vestavěná nebo co…? Kdybych měla hlasovat, jsem pro vinotéku, jako součást lůžka, ale celou situaci nechci vůbec zlehčovat.

Na ministerstvech potřebujeme úředníky odborníky, kteří nežijí pouze svojí vlastní ideou, ale mají praktické zkušenosti. Vědí nebo alespoň mají povědomí, co vše bude stát nejenom v investicích, ale také nadále v běžném provozu. Provozní náklady, to je kolikrát v úřednickém prostředí pojem na úrovni „španělské vesnice“. Postavit třeba nové malé domy a pak v nich provozovat hezkou malou službu je pěkné, ale i pro osoby upoutané pouze na lůžko? Kde je ošetřovatelská péče zdravotních sester, kde je kuchyně s kuchaři, kde je prádelna? Myslí si takový úředník, že vše bude pouze na pracovníkovi v sociálních službách?

V současné době chybí v sociálních službách zhruba 3 tisíce lidí, spočítal někdo, kolik by jich muselo být v nově navrhovaném systému? Pracovník v sociálních službách rozhodně není „holka pro všechno.“ Považuji za důležité vždy vše projednávat s lidmi, kteří jsou z praxe a také rozumí financování každého jednoho lůžka. Díky, že pan ministr toto nepodpořil. Na druhou stranu se ministerstvo práce „šťavilo“ na tom, jak mnohé služby zrušit namísto toho, abychom pracovali na důstojných změnách. Na rozvoji, na stabilitě dlouhodobého financování nebo třeba na podpoře specializovaných sociálních služeb pro lidi, kteří zcela nesystémově, končí v domovech pro seniory. O kom mluvím? Například o lidech s DMO, kteří nežijí s mentálním postižením, nebo třeba o lidech s tělesným postižením, kteří potřebují péči 24/7 a již nestačí asistenční služba.