A dost

Deset let v sociálních službách, to už bych mohla mít mnohé za sebou, to už bych mohla být na ledasco zvyklá. No, stále mě něco překvapuje a udivuje.

Nedávno mě na sociálních sítích propírali zaměstnanci, podotýkám bývalí zaměstnanci. Propírali mě, že prý propouštím z práce za to, že někdo sní zbylý rohlík po klientovi. Popravdě, vůbec nejde o jeden rohlík. Jde o zažitou praxi, kterou se snažím spolu s mnoha dalšími kolegy rozbít v domově pro seniory, který vedu teprve rok.

Kde je problém? A je to vůbec problém?

Setkávám se s tím, že „prý“ v jiných sociálních službách zbylé jídlo mohou sníst zaměstnanci.

Jaké zbylé jídlo? Je to jídlo klienta, které mu nebylo rozdáno? Je to menší porce, proto aby mi zbylo? Proč nenabídnu klientovi rohlík třeba odpoledne? Proč přicházím na zaměstnance s pětilitrovými lahvemi od okurek? Jak si nesou plnou lahev polévky domů? Jídlo uhradil klient a porci nemusí sníst celou. Třeba zrovna nemá chuť či hlad. Je zapotřebí klientovi nabídnout možnost, že mu jídlo mohu ohřát později, nebo namazat rohlík odpoledne. Prostě vše je o domluvě, a nikoliv o tom, že se zaměstnanec domnívá, že klient už nechce, nebo že by to klient stejně nesnědl.

Je to prostě krádež jídla!

Tenhle klient chce vždycky jen dva knedlíky, ale už se ho nikdo nezeptá, jestli by si dneska nedal více. Klient nechce dva rohlíky, ale už se ho zaměstnanec nezeptá, dal-li by si později nebo zda nechce místo rohlíku chléb. Někteří zaměstnanci prostě na to jdou tak, aby na ně zbylo také. Je to myšlení typu, „když dneska dávám dva knedlíky, zítra to může být už jen jeden, a ještě méně omáčky, sama mám málo a domů mi přijde návštěva, mám prostě uvařeno“.

Vůbec se takto nechovají všichni zaměstnanci. Většině z nich patří velké poděkování za jejich obětavou práci, za jejich přístup ke klientům. Díky také za to, že sami zaměstnanci začali poukazovat na tento nešvar a začali jsme problémy ihned řešit. Starý zaběhlý systém se však odnaučuje hůře, než jsem si myslela. Bude to ještě trvat, a ještě chvíli se s tím budeme prát, ale jsme na dobré cestě….