17. listopad – svoboda, která vrátila lidskost i těm, na které se zapomínalo

Sedmnáctý listopad si většina z nás spojuje s pádem totality, s demonstracemi, se svobodou slova a cestování. Ale byl to také začátek hlubší, tišší Sametové revoluce = revoluce lidskosti.

Týkala se těch, o nichž se před rokem 1989 téměř nemluvilo. Lidé se zdravotním postižením, kteří často žili za zdmi ústavů, odděleni od světa, od rodin i od běžného života.

Před listopadem byla společnost uzavřená nejen politicky, ale i lidsky. Lidé se zdravotním postižením byli „někde jinde.“ Schovaní, neviditelní, bez hlasu. Často zbaveni všech práv. Jejich životy se odehrávaly v izolaci, v prostředí, které spíše připomínalo systém péče než prostor pro život.

O možnostech vzdělávání, práce, osobního rozhodování nebo důstojného stáří si tehdy mohli jen nechat zdát. A právě svoboda přinesla změnu. Otevřela dveře nejen k demokracii, ale i k myšlence, že každý člověk má stejnou hodnotu. Že každý má právo žít mezi ostatními, rozhodovat o sobě a být respektován.

Po listopadu se začala rodit občanská společnost, vznikaly první neziskové organizace, rozvíjely se služby, které umožňují lidem se zdravotním postižením žít doma, studovat, pracovat, milovat, prostě žít běžný život, být součástí společnosti. Změnilo se myšlení. Slova jako integrace, důstojnost, podpora se stala přirozenou součástí jazyka, který před listopadem neexistoval.

A i když stále máme co zlepšovat, je třeba si připomínat, že právě díky svobodě se dnes díváme na člověka s postižením jinak – ne jako na objekt péče, ale jako na partnera, spoluobčana, souseda, kamaráda.

Sedmnáctý listopad tak není jen o pádu totalitního režimu, ale i o návratu k člověku. K hodnotám, které dávají životu smysl. Svoboda totiž nemá cenu, pokud nezahrnuje celou společnost, tedy i ty, kteří mluví pomaleji, pohybují se jinak, možná trochu jinak vypadají, nebo potřebují naši asistenci. A právě i toto je odkaz 17. listopadu, který má smysl připomínat: skutečná svoboda začíná tam, kde přestáváme rozlišovat, kdo na ni má větší nárok. Jsme „jen“ jedna společnost s mnoha rozlišnými lidmi.