Řízení bývá dominantou mužů, a proto přináším druhý díl cestovatelských rad pro ženy. Tentokrát se zaměříme na cestování vozem a všechny nezbytnosti okolo.
Kontrola stavu vozidla
Pokud se vydáte na nějakou delší cestu svým vozem, vřele doporučuji udělat zevrubnou kontrolu. Podobnou jakou dělal pan Pařízek ve filmu Vrchní prchni. Pokud vyrážíte sami, tak vám nezbude nic jiného než konstatovat, že stěrače stírají. Nic ostatního z pozice řidiče neuvidíte a kolemjdoucí, nevím proč, nejsou ochotni tuto kontrolu s vámi dobrovolně provádět. Dobré je také zjistit stav kapalin ve vozidle. Vyhnete se problému, že vám uprostřed německé pustiny dojde voda do ostřikovačů a vy si ji nemáte čím dolít. Směsi sice máte 5 litrů, ale ždímat jí z koberečku kufru, kam se vylila několik dní předtím, je značně namáhavé. Musíte si proto užívat tu tropickou vůni, co se line vozem a přestavovat si, že jste uprostřed hluboké a temné džungle. Přes množství hmyzu na čelním skle, totiž bude váš výhled více než temný.
Tankování, pauzy na záchod
U moderních aut je dobrý pomocníkem palubní počítač. Kromě průměrné spotřeby, rychlosti a dalších informací, které vlastně ani moc nepotřebujete, má jednu skvělou funkci a tou je ukazatel dojezdu. Zde doporučuji zlaté pravidlo tankování. I kdyby vám auto ukazovala dojezd až na kraj světa, tak stejně pro klid svoji duše naberte benzín. Bude se to víc než hodit v případě, že se najednou objeví ukazatel, že další benzinová pumpa je za 200 km, což vy s ledovým klidem můžete přejít, protože váš chytrý rádce ukazuje dojezd 300 km. Stejné pravidlo platí i pro záchod. Pokud si potřebujete odskočit, neváhejte a zastavte u prvního možného záchodu. Může se totiž stát, že i přes skvělé informace od vašeho vozu zjistíte, že k té další benzínce je zavřený sjezd a ten stejný případ je i u záchodu. Nastane pak situace, že vaše „nádrž“ se nebezpečně plní, zatímco vozu se nádrž závratnou rychlostí vyprazdňuje. Najednou si vzpomenete, že vlastně umíte docela dobře propočítat příklad typu vlak A vyjíždí z místa xy, rychlostí xx a jestli to k té další benzínce stihnete. (Mně se povedlo dotankovat po 666 km jízdy, což nemůže být náhoda).
GPS
Pokud si myslíte, že se na cestě budete cítit osaměle, tak GPS vás z tohoto omylu vyvede. Můžete s ní zažít všechny fáze partnerského vztahu. Od zamilování: „To jsi chytrá, že jsi nás takhle hezky navedla a nemusíme trčet v té zácpě a ještě jedeme lesem. Žádná blbá dálnice.“, přes fázi první rozpory ve vztahu: „To první sjetí bylo fajn, ale proč už zase jedeme po venkově?“, k první rozchodové fázi – popírání: „Ne to určitě zase nesjíždíme z dálnice. To bude nájezd na jinou“. Následuje vztek: „Tak jsi blbá? Proč jsme zase v nějaký vesnici, kde se jede maximálně 30?!“, pokračuje smíření a smlouvání: „Dobře budu ti věřit, ale už prosím nechci jet tím lesem!“ a celé to graduje fází ignorace: „Kecej si, co chceš, já už tě neposlouchám.“. Na jedné cestě, tak můžete projít takovým zrychleným partnerským vztahem.
Bonusová rada na závěr:
Až dorazíte do cílového místa a spíte kupříkladu ve stanu, tak se rozhlédněte, kam ho stavíte. Kousek od stromu není, na přelomu jarních a letních měsíců, ideální místo. Budete pak muset čistit spoustu mízy a ptačího trusu ze svého přechodného obydlí. Na ty ptáky hlavně myslete, když si na stan dáte sušit ručník, předejte tím velice delikátní nehodě ve sprše.
Pokud by někdo využil tuhle informaci, tak do kufru Octavie se v pohodě vejde tělo velikosti cca 165 cm, typ postavy hruška a ani ho tam nemusíte moc ládovat. To využijí ti, co mají tak posraný stan, že jdou nakonec radši spát do auta.
Všem na cestách přeji velmi suché a rovné cesty a tankujte a čůrejte hned.
