Všichni máme trošku sklony si domýšlet věci a vytvářet různé teorie. Popularita konspiračních teorií stále roste na oblibě. Nikdo ovšem nemá takový sklon domýšlet si věci, jako žena, které se někdo líbí.
Já kupříkladu včera potkala velkého sympaťáka. Strávili jsme spolu příjemné odpoledne. Hezky jsme si povídali, smáli se, on se ptal, já se ptala. Já si nenápadně upravovala výstřih, on dělal, že ho to nezajímá. Vše běželo jako po másle, jenže tu byl zádrhel. Od první minuty jsem se samovolně řítila po dálnici našeho budoucího společného života.
Začalo to pozvolna. Stylem – hm, má tričko od výrobce věcí na lezení. Super, to bude chodit lézt. To máme stejný koníček. První rychlost zařazena. Po chvilce ovšem řadím dvojku. V levém uchu má nějakou podivnou náušnici. To nevadí, až ho půjdu představit domů, tak si jí snad vyndá. Ne, určitě si jí vyndá. Vysvětlím mu, že mu nesluší. Šup trojka. Má hnědé oči a velký obličej. Já mám drobný obličej, tak to budeme mít krásné děti. Budou to hnědoočka. Sportuje a fotí, tak to je budeme vést ke sportu a k umění. Rychle přeřadit na čtyřku. No, má trošku bříško. Holt do svatby to zhubne. Já půjdu v korzetových šatech s dlouhou vlečkou a jemu by slušel oblek na míru. Rychlost domýšlení nezastavitelně stoupá. Když už jsem začínala vybírat druh písma na svatební oznámení a v hlavě proškrtávat seznam hostů na svatbu, tak ten kurz, který vedl, skončil. Nevadí, teď mě určitě pozve na kafe. Budeme si povídat celou noc a pak si padneme do náruče a vše skončí, jako ve správném Hollywoodském filmu….
Skončilo.
Jenom to nebyla Láska nebeská, ale Armagedon. Kurz skončil, řekl čau a bylo. Ne, nadarmo si člověk nemá vymýšlet domněnky.
Kdybyste někdo chtěl, tak prodám svatební korzetové šaty s dlouhou vlečkou, které jsem si včera objednala…
