Jste úúúúžasná!

Nejen ten blog, ale že to všechno zvládáte. A klíčky uvnitř? Běžná štrapáce. Můj muž by mohl vyprávět ze své bohaté zkušenosti. Zatím nejlepší úlovek byl zabouchnutý byt s půlkou nejdůležitějších věcí uvnitř 2 hodin před odletem... Na mé vítězoslavné "Já mám klíče u sebe, tak odemknu!" odpověď "Ale ty moje jsou zevnitř."

Re: Jste úúúúžasná!

To nic neni, DADAnce, ja byla v 5 rano na letist, sice hezky a na cas, ale s propadlym pasem, to byl fofr

Ani nevíte,

jak jsem šťastná, že když jsem byla na mateřské neměla jsem auto ani mobil. Stejně, když děti potřebovaly třeba nové boty tak jsme celý týden obědvali čočku, špenát, bramborové placky  a zeleninové rizoto - no a to jsem si nakoupila v maličkých potravinách, kam jsem chodila večer uklízet. Kočárek jsem ale uměla rozložit úplně v pohodě. bydleli jsme v 10 patře, neměli dole kočárkárnu a většinou nejezdil výtah. Takže nejprve jsem vynesla podvozek kočárku, pak jsem se vrátila pro korbičku a nakonec pro vaničku s měsíčním synem, kterého zatím dole pod schody hlídala tříletá dcera. No a protože se synem jsem šla rychleji, vracela jsem se ještě pro dceru, která mezitím došla tak do třetího patra... Je fakt, že jsem tehdy měla asi o 15 kg méně než teď.

buďte v klidu

Jsem chlap, doktorát a tenkrát ještě bez dětí. Zamáčknout čudlík a prásk. A klíče visely v zapalování. Stane se každýmu.

Re: buďte v klidu

Jeste lepsi je automaticky zamykani u nekterych aut - popisoval mi kamarad - zastavil, tipnul motor, vystoupil, zabouchnul (klice v zapalovani), a ze si jeste da cigaretku nez vyrazi. No a jak si tak pokuruje, najendou slysi "KLAP"... A bylo zamceno

Nastesti mu tenkrat nekdo privezl nahradni klice...

Blbá blondýna

To je dost často opakované klišé, ale jestlipak víte, jak vzniklo? Když se v minulém století holywoodská továrna na konfekční filmovou kulturu pro všechny rozjela naplno, bylo třeba zajistit, aby i ten nejnatvrdlejší divák pochopil kdo je ve filmu kdo. A tak v kovbojkách nosil kladný (a nakonec vítězný) hrdina klobouk bílý, zatímco padouch byl vybaven vždy kloboukem černým. A naopak ve společenských dramatech či komediích, byla vždy blond barva vlasů vyhrazena naivkám, zatímco černovláska byla vždy ženou osudovou - vampem. Časem se to okoukalo, nastoupil barevný film a tak se postupně tahle tradice vytratila - blondýnkám ale bohužel tahle nálepka už zůstala.

Milá sympatická blondýnko,

bez dechu jsem to prožívala s Vámi! U konce předposledního odstavce jsem úlevou vydechla a u poslední věty potom se rozchechtala! Skvělá pointa! Pánbůh zaplať občas za naši blbost a neumětelství!!!

Jinak - něco podobného jsem zažila. Nebylo u toho naštěstí žádné dítě, jen trochu zmatek a klíče se ocitly náhle v uzamčeném velmi luxusním automobilu, zatímco my (2 ženské) vně. Nu - stálo to řidičku (já to nebyla, já tak drahý auto nemám) pár tisíc za příjezd značkového technika a otevření auta...

A napsala jste to senzačně!

Hezké...

Co se týče dětí, dovolil bych si citovat jednu dobrou známou, má tři...

"Dokud neteče krev, neděje se nic nevšedního."

Ale jinak moc hezky sepsáno...

Znám

Moc pěkné, znám to taky. Mě se za se stalo, že jsem po jedné z takových divokých nákupních akcích zapomněla klíče od auta ve dveřích - zvenku. Přes noc. Stal se zázrak a auto mi nikdo neukradl.

Re: Znám

Pojistka pro deti na dverich byla pro mne pred nekolika lety velka neznama, jezdila jsem stareho mercedesa ze 76. a nic takoveho tam nebyl. Pro pujceni auta v Mnichove na letisti, jsem se zrejme loktem neceho dotkla a na dalnici v listopadu s obema okny otevrenymi, jsem mrzla a nadavala jako spacek. Na prvnim odpocivadle mi hodny turecky ridic nakladaku, po pulhodine zkouseni vsech tlacitek pomohl, a nejsem blondyna