V životě se dostaneme do svízelných situací Trápíme se, přejeme si, aby nikdy nepřišly. Pravdou ale je, že teprve v tu chvíli si uvědomíme, co je důležité. Začneme si vážit zdraví, chvíle s blízkými nebo procházky v přírodě.
Náročná etapa života, říkáme si. Ano. Ale pravdou je, že bez strmého sledu událostí, bych nebyla dnes, kde jsem. Teprve „bahno“ nás v životě donutí odhalit naše skryté dary. Jedině silný pud sebezáchovy nás donutí vykřesat jiskru tam, kde to vypadá, že žádná není.
Jak to vidím dnes?
Ráda dnes hledám paraely mezi životem a vesmírem, mezi životem a historií, mezi životem a přírodou. I v přírodě ty nejkrásnější zvířata, květy, hory rostou v těch nejdrsnějších podmínkách. Právě kontrast a špatné chvíle v životě nás probouzí. Jsme doslova donuceni se posunout výš ve vývoji. Dostat se o spirálu nahoru.
Lotos = dokonalý květ, který roste z bahna
Lotos je ve východní filozofii květem dokonalosti vyrůstajícím z bahna. Má hlubokou symboliku, která znamená probuzení našeho nitra a povstání krásy duchovna a božského principu mezi mnoha příkořími dnešního života a dní. To "bahno" v nás probudí krásu nevídaných rozměrů, stejně jako bahno nechalo vyrůst krásnému a neobyčejně dokonalému květu, aby spatřil světlo světa.
Soucit, pokora a láska k tomu, co máme. V mém případě to byly krásné 2 dcery, nás přivedou k obrovské vděčnosti ke kráse okamžiků štěstí, které jsou nám vzácné. Probudíme v sobě obrovskou lásku, která nás „vyvede z bahna“ a ukáže nám znovu svit slunce.
V tibetském buddhismu je jedna mantra, která tyto chvíle popisuje. Je jednou z mála manter, k jejichž recitování nepotřebujete zasvěcení. Může jí recitovat kdokoli. Ještě krásnější je si ji pustit jen tak a plynout s pocity té lásky a krásy, která právě v nás roste, aby spatřila světlo světa. Nebo svět světla? J To nechám na vás … J
Óm mani padmé húm (sanskrt: ? ??? ????? ???) je pravděpodobně nejznámější mantra tibetského buddhismu.
Mantra, která transformuje svět.
- Óm transformuje pýchu a egoismus,
- Ma žárlivost a závist, ni připoutání a egoistická přání,
- Pad nevědomost a zmatek,
- Mé chamtivost a lakotu a konečně
- Húm nenávist a hněv.
K recitování této mantry pro začínajícího praktikujícího není potřeba lung (zasvěcení, pověření) od duchovního učitele. Odříkavat ji může každý, kdo cítí, že to přinese užitek jemu a ostatním cítícím bytostem.
Je to tzv. šestislabičná mantra bódhisattvy soucitu (skt.Avalókitéšvara, tib. Čänräzig). Tato mantra je zvláště spojena s jeho čtyřrukou podobou. Významné postavy tibetského buddhismu jako karmapové, dalajlámové a další jsou považováni za pokračování bódhisattvy soucitu, proto je tato mantra často vyrývána do skal a kamenů, psaná na papír a následně jsou těmito papíry plněny meditační mlýnky nebo stúpy.
Manipadmé = šperk lotosu
Pokud jde o čistě jazykový význam, střední část mantry, "manipadmé", znamená v sanskrtu "šperk lotosu" (mani - šperk, padma - lotos, lokativ padme); podle jiných výkladů jde o vokativ jména "Manipadma" (Šperkový lotos), což je jedno z epitet bódhisattvy Avalókitéšvary. "Om" i "húm" jsou v sanskrtu interjekce bez konkrétního významu, přičemž slabika "om" je pokládána za posvátnou.
Energie člověka je neuchopitelná a nelze ji natrvalo ovládnout jinými. Kdykoli si lze vzít svou energii zpět a pracovat s ní podle vlastních představ. Pokud jí v sobě sám jedinec odhalí a začne s ní pracovat, vnitřní vedení ho dovede k poznání moudrosti světa, světla a hlavně sebe sama.
