Znám mnoho mladých žen, které si povzdechnou, že normálního chlapa dnes aby pohledal. V naději, že potkají toho pravého, brouzdají po barech, restauracích. Vyráží na sportovní dovolené.
Bohužel mnohdy bez úspěchu. Jsou to krásné ženy, které touží po jediném, najít a dát lásku.
„Když už se objeví „normální“ chlap, tak je to gay,“ jsou další věty, které slýchám. Proč tomu tak je? Jako kdyby dnes byla homosexualita móda. „Za orientaci nemůžeme,“ snaží se nás přesvědčit „odborné“ články. Ale málo se mluví o odborných článcích, které říkají opak. Málo se mluví o Reparativní terapii, která naprosto rozbíjí teorii vrozenosti homosexuality.
Mnoho homosexuálů se za každou cenu snaží udržet svého partnera na cestě homosexuality, i když by jinak už dávno svou orientaci změnil. Silnější muž ve vztahu vzbuzuje v tom druhém strach, že zůstane sám. Dělají to naprosto úmyslně, aby partnera udrželi v homosexuálním vztahu. Hodnotí okolí, ponižují, usurpují a manipulují.
Stejně se to děje v heterosexuálních vztazích. Muž, třeba jen slovně ponižuje ženu, aby nesebrala odvahu a neřekla: „jdu dál životem bez tebe“. V horším případě se objeví i nějaké to násilí.
Ale dámy, ženy, i „převlečené“ skoro-dámy v mužských tělech, není důvod si nevěřit. Jsme báječnými lidmi, kteří tu mají dalším, co přinést. Pohledem do sebe najdete jen vnitřní krásu, vyrosteme vnitřně a nalezneme vnitřní rovnováhu, svou duši. Rozzáříme se a uleví se nám, protože nebudeme na zádech „vláčet“ nikoho jiného. Naše nohy ponesou jen nás samé. Byť je pohled do vlastního nitra mnohdy provázen strachem, nakonec tam lze nalézt jen vnitřní krásu, nikoli černočernou tmu. Ten pokus rozhodně stojí za to. NAMASTÉ
