Z deníku žákyně 3. B – Soudruzi, prosím, zachraňte nás!

Souška říkala, že přiletí letadlo s atomovou bombou a všichni umřeme. Možná nás zachrání Sovětský svaz a pláštěnky s pytlíkama, co jsme si ve škole museli oblíkat. Večer jsem se bála jít spát, každé letadlo, které nad námi proletělo, mě vyděsilo, jakože už letí s tou bombou.

Maminka mě dnes nepustila do školy, je mi totiž od včerejška pořád strašně špatně od žaludku. V noci jsem prý hrozně křičela ze spaní a nechtěla jsem z pod polštáře vytáhnout igelitové pytlíky a pláštěnku, které jsem si tam schovala, abych se stihla včas zachránit.

Dnes jsme byli kvůli tomu u paní doktorky, hrozně jsem se bála, že mi zase budou brát krev. Naštěstí jsem tomu pro tentokrát utekla. Maminka pak řekla, jak jsem přišla včera vyplašená ze školy a já jsem musela paní doktorce všecko vyprávět.

Třeba jak souška pořád mávala ukazovátkem a hulákala, že bez Sovětského svazu by nás už dávno kapitalisti vyvraždili a že nás naštěstí soudruzi nedají, jako tehdy, když sami měli málo obilí a umírali hlady a přesto nám poslali spoustu vagonů s jejich obilím. Taky říkala, jak je taková atomová bomba rychlá a že se musíme umět převlíct do pláštěnek a pytlíků hrozně rychle a museli jsme to trénovat a běda tomu, kdo to včas nestihl. Na toho pak posměšně ukazovala, že už je mrtvej. A museli jsem ukazovat, jak si budeme lehat k epicentru výbuchu bomby. Mně se pořád pletlo, jestli k bombě čelem, nebo nohama, takže mi sdělila, že já jsem naprosto ztracenej případ a umřu jako první. No a to se mi pak udělalo právě špatně. Ani jsem nemohla obědvat a to jsme měli moji zamilovanou mrkvičku s hráškem, kterou si ráda přidávám.

 Paní doktorka mamince řekla, že mám zůstat pár dní doma a že by si měla se souškou promluvit, ať nás neděsí. Doporučila nám koupit v lékárně bylinkový čaj s meduňkou a mátou. A taky jsem dostala obrázek.

 Ve dveřích ordinace jsme se srazili s Ivanou a její maminkou, protože Ivana v noci  blinkala a strašně brečela až dostala velkou teplotu, protože jí souška taky vyhrožovala, že umře, jelikož si zapomněla doma gumičky od zavařovaček na nohy. Chudák paní doktorka.

 Naši se pak odpoledne kvůli mně pohádali. Maminka za souškou jít nechce, aby mi neuškodila, tatínek si zas myslí, že to přeháním, protože se kvůli takovým pitomostem přece nemůžu tak odrovnat. Potom mi dlouho vykládal, že se souška mýlí a kváká kraviny. Už jsem byla klidnější, protože, když to říká tatínek, tak to musí být určitě pravda, protože on ví úplně všechno na světě!

Navečer mi přinesl David z vedlejšího vchodu domácí úkoly a říkal, že dnes chybělo víc dětí. Hlavně ty, co umřely na ozáření atomovou bombou při nácviku. Z áčáků nechyběl nikdo. Nácvik války nestihli, jelikož velmi rozhněvali soudruha učitele a on jim dal za trest několikrát opsat násobilku.