Do života každé ženy přichází v nepravidelných intervalech touha. Touha po změně. Já tomu soukromě říkám, že jde na mě jaro. V těchto chvílích se snažím rozhýbat stojící vody mého života. Někdy jde o změny velké a nevratné, jindy o proměny menšího kalibru.
Někdo stěhuje nábytek v bytě, jiná žena se pustí do generálního úklidu a vyhazuje vše staré a nepotřebné. Občas se v rámci úklidu stane, že je spolu se starými časopisy vyhozen i partner. Jiné ženy si pouze hrábnou do vlasů. Prý když žena radikálně změní účes, děje se v jejím životě nějaký zvrat. Ten účes je jen symbol, snad aby všichni zpozorněli.
Nemám čas nad tím dumat. Protože touha přišla i na mě. A ano, zatoužila jsem po zásadní změně účesu. Okamžitě jsem zavrhla stříhání. S krátkými vlasy to nejsem já. Čili je na řadě barevná proměna.
Malinko přeskočím. Povedlo se! Jsem celá jiná. Proměnila jsem se totiž na Avatara. A to nikoli svými vlasy. Jsem modrá. Všude, kam dosáhnou mé vlasy. Uši jsou nejkrásnější. Mají překrásný modřinový odstín. Krk a čelo v těsném závěsu nedělají uším ostudu. No a záda…až pod lopatky. Taky trochu tváře a spánky.
Sebekriticky musím přiznat, že modrá mi sluší. Ale víc by mi slušela černá barva ve vlasech. A tou to všechno začalo.
Chemické barvení musím ze zdravotních důvodů striktně odmítat. Zbývá tedy přírodní kosmetika. Ano, henna.
Tahle rostlinka, jejíž listy se suší a posléze melou na jemný prášek, ze všeho nejvíc připomíná čaj. Je nutné ji zalít velmi horkou vodou a vytvořenou pastu nanášet na mokré vlasy. A ty vám, podle vašeho přirozeného odstínu, dobarví červenou barvou. Blondýnky krásně ozrzaví, tmavovlásky do svých odstínů dostanou načervenalý nádech.
A pokud chcete mít výsledný efekt co nejtmavší, pořiďte si henu s příměsí indiga. Anebo rovnou indigový prášek samotný. Jen do toho! Více Avatarů!
Nejprve jsem si pečlivě nastudovala hromadu návodů. Nakonec jsem se uchýlila k postupu, jež vřele doporučuji dál.
Henu jsem nechala působit tři hodiny. Pak omyla jen vodou. Ach, ta nádherná černá! Okamžitě jsem si novou barvu zamilovala. Vlasy jsem nedočkavě vysušila a těšila se z neskutečně hebkých a lesklých vlasů. Ta henna opravdu vlasy uzdravuje.
Pak jsem ale pohlédla na levou ruku, kterou jsem si při fénování prohrabovala své vlasy. Byla modrá.
Optimisticky jsem barvu na tři pokusy smyla a na noc jsem si vlasy raději zabalila do modrého ručníku. Bylo mi vedro, smotané vlasy mě tlačily, ztuhla mi krční páteř a další den jsem novou barvu oslavila nádhernou migrénou.
Ale vydržela jsem. Dva dny jsem vlasy nemyla. Aby se indigo krásně natáhlo do vlasů a barva se ustálila.
Trochu mě zaskočilo, že při mytí šamponem mi z vlasů teče inkoust. To jsem už lehce znervózněla. Mytí jsem dvakrát opakovala, dokud nebyla voda čistá. Následný pohled do zrcadla mě rozhodil.
Uši, krk, čelo… s vlasy zabalenými pod bílým ručníkem jejich nová barva doslova praštila do očí. Padlo na ně mnoho pleťového mléka a ještě více tamponků. A stejně ta namodralá barva ještě úplně nevymizela.
A pak jsem sundala ručník. Nastal šok číslo dvě.
Vlasy byly zase hnědé. Ach ne, nebyly jen hnědé. Co ta červená? Z černé se vyklubala barva čerstvě vyloupnutého kaštanu. A víte co?
K mému nekonečnému úžasu se mi výsledek líbí mnohem víc než ta černočerná před tím.
A tak už to v životě bývá. Občas něco moc chceme a tvrdošíjně se toho držíme. A při tom na nás čeká něco báječného, co svým lpěním odmítáme.
Snad proto nám život občas udělí lekci, abychom se toho lpění konečně zbavili a třeba i dost drsnou násilnou formou. V tu chvíli máme pocit strašné ztráty, která bolí. A přitom už za rohem čeká na svou příležitost něco, co bychom mohli před tím přehlédnout a předem odmítnou. Najednou je tu prostor pro něco nového.
Můj „jarní“ neklid zcela nezmizel. Ale začíná se proměňovat na zvědavé čekání, co za tím rohem čeká na mě. Někdy je zřejmě potřeba udělat krok do neznáma a věřit v to nejlepší. I když v ten moment vůbec nemusíme vědět, co to konkrétně bude. Život je změna a změna je pohyb. A že z té změny máme občas strach? Tak máme. Ona ta odměna, až vše překonáme, bude o to sladší.
