Až dodnes jsem si myslela, že jsem z té mé vrozené blonďatosti vyrostla. Patrně ne, někde v hloubi mého já geny potvrzují nehezké žerty o světlovláskách. A co hůř, porazila mě jiná blondýna! Vsadím se, že je odbarvená, mrcha!
Mlátím vztekle do písmenek, zalykám se ponížením i zamilovanou kávou a přemýšlím, jestli je to se mnou fakt tak špatné, když nade mnou vítězí malá bílá krabička.
Začalo to nevinně. Před pár týdny mi odešel mobil. Do věčných lovišť. Málem jsem jeho odchod nepřežila, přišla jsem totiž o všechna telefonní čísla.
Ledva jsem se vzpamatovala, poohlédla jsem se po novém přístroji. Chtěla jsem WiFi. Jiné zvláštní požadavky jsem neměla.
Když jsme se seznamovali, udivil mě tím, co všechno umí. Ještě než jsem si stačila nastavit telefonní seznam, už tam na mě houkalo jakési trsátko, že má hlad. Mé dítě mi tam nainstalovalocosi jménem Pou. Než jsem se stačila vzpamatovat, že musím uklízet bobky nejen po psovi, ale i po trojúhelníku, objevilo se v mém novém telefonu několik další úžasných her.
Nevěděla jsem, jak se jich zbavit, tak jsem musela své dítě potupně žádat o rady. Tehdy jsem se poprvé cítila jako blbec. A strašně stará…
Ale učím se celkem rychle, takže jsem se naučila nejen mazat hry, ale i vytočit telefonní číslo a dokonce přijmout hovor. Jako třešničku na dortu jsem se naučila obsluhovat i internet. Objevila jsem kouzlo mobilního Facebooku. Můžu být v kontaktu s lidmi, na kterých mi záleží a kteří žijí všude možně, jen ne tam, kde já. A s mobilem mi to jde možná i trochu pohodlněji, než dřív.
Jenže… ten pitomý Facebook. A pitomá Lilith nebo jak se jmenuje! Je blonďatá. Je krásná. Na youtube provozuje cosi jako kadeřnickou poradnu pro nenápadité, pomocí videí ukazuje, jak si doma vyrobit na hlavě nepředstavitelné. Mám kamarádku kadeřnici Petru. Šikovnou. Chtěla jsem jí tu slečnu pro zajímavost ukázat. Ne, neměla jsem to dělat. Jedno jediné ťuknutí na tlačítko „sdílet“ a prohlédnutí si, zda odkaz funguje.
A mám ji. Natrvalo. V mobilu. V prohlížeči. A nejde se jí zbavit!!! Kdykoli otevřu internet, naskočí mi tam Lilith. Nejde vymazat. Kdykoli ji zavřu, objeví se znovu. Vymazala jsem historii. Nic. Upravila jsem v nastavení, vše co napovídalo, že by mohlo pomoci. Nic. Oslovila jsem v posledním zoufalství člověka, o němž jsem se dodnes domnívala, jaký je na elektroniku machr.
A výsledek?
Smazané oblíbené odkazy, telefonát na bezplatnou linku do banky a nainstalovaná náhodná aplikace MoboMarket. Domnívala jsem se, že je to něco jako antivirus, ovšem pomocník podle všeho někam ťuknul a náhodně palcem zavadil o první aplikaci, kterou okamžitě stáhl. Ani o tom nevěděl. Toť vše. Machr.
Mám ji tam pořád. Blondýnu Lilith. Napadlo mě škodolibě přeposlat odkaz ostatním známým, schválně, jestli se jim bloncka nastěhuje do telefonu taky. Hlavně machrovi. Ale nakonec zvítězilo mé lepší, hnědovlasé já.
Co s tím? Absolutně netuším, co dělat. Přece nepojedu do prodejny mého operátora a nebudu se zase ztrapňovat před tím sympatickým mládencem, který mi dokázal z mrtvého telefonu vykutat ztracená telefonní čísla?
Toužím po tom, aby se zčista jasna objevil princ na bílém koni. Místo meče a brnění bude mít návod, široce se usměje a jedinou větou prozradí, jak zlikvidovat nežádoucí element v telefonu. Ani si mě pak nemusí brát, klíďo zas může odjet pomáhat jinam.
Pokud se tu tedy náhodou nějaký princ vyskytuje, i bez bílého koně, a ví jak proradné Lilith setnout hlavu, ať se ozve. Odměna jej nemine!
Pojmenuji po něm hlavní mužskou postavu ve své další povídce :-)
