„A teď otázka za milion. Nejlepší sex tvého života! A pěkně s detaily. Kdy, kde, s kým a jak,“ vykřikoval jako na tureckém tržišti již lehce ovíněný mladík. Dámská část společnosti se zachichotala. Mladík otočil herním terčem. Odpovídat budou… všichni!
Oslava narozenin dostávala pořádný spád. Společnost, která se v bytě sešla, byla velmi rozmanitá. Nejstarším účastníkem byl otec oslavence. Starosta obce a předseda zahrádkářů a chovatelů drobného zvířectva v jednom. Bodrý, veselý muž, který se po smrti manželky už znovu neoženil.
Dál se na oslavu dostavilo několik kolegyň z oslavencova zaměstnání. Měl vděčnou profesi. Šéfoval oddělení pro styk se zákazníky. A jak rád říkal, měl pod sebou hned tucet žen. Mladý manažer byl doposud svobodný a některé z pozvaných dam pojaly návštěvu jako výzvu a brousily si zuby na post potencionální paní manažerové.
Brzy však pochopily, že mají smůlu. Plány jim překazila drobná bruneta, které se k šéfovi chovala více než důvěrně. Bystrému zraku sokyň neunikl zlatý kroužek na levém prsteníčku. Z čehož hbitě usoudily, že nejde o slečnu, nýbrž mladou paní. Drb, který se v pondělí roznese po celém oddělení.
Dalšími účastníky oslavy byli také kamarádi z kapely, ve které oslavenec hrál na baskytaru. A posledním, úplně nejmladším hostem večera, byla třiadvacetiletá Katka. Pracovala na poště. Proslula v obci tím, že v sedmnácti málem nepřežila pokus o vraždu. Bylo to dokonce v televizi a někteří občané dodnes při různých příležitostech pouštěli svým známým záznamy jejich vystoupení před kamerou.
S Liborem, tedy s hlavním oslavencem se znala od plenek. Jejich matky spolu seděly v kase místní samoobsluhy. A co si nestihly dopovědět v práci, doháněly u kávy při vzájemných návštěvách. Jejich přátelství přerušila až nečekaná smrt Liborovy maminky.
„Tak kdo začne?“ otázal se kudrnatý bubeník a laškovně zamrkal na jednu z Liborových podřízených.
„Začít by měl pan starosta,“ rýpnul si vesele turecký trhovec a natáhl se pro další skleničku vína.
„Hoši,“ rozhodil starosta ruce. „Já mám politickou imunitu, běžte s takovými otázkami, dámy prominou, do prdele.“
Všichni se rozchechtali.
„Tak to vezmeme z opačného konce. Co takhle tady mladá poštmistrová?“ nedal se odbýt mladík s chováním pouličního prodavače.
Kolem to souhlasně zašumělo.
Katka se ošila. Starosta se na ni omluvně pousmál.
„Tak začni!“ vybídl ji Libor. „Kdy, kde, jak, s kým? Neboj se detailů!“ zajiskřilo mu v očích. Zatoužila po něm hodit skleničku.
Na chvíli se zamyslela. Do takového povídání se jí nechtělo. Byla spíš nesmělá a podobné hovory před cizími lidmi ji přiváděly do rozpaků. Pocítila vztek na Libora. Do čeho ji to uvrtal!
Všimla si, jak všichni netrpělivě čekají. Náhle se rozhodla. Potutelně se pousmála. Mají to mít.
„Už je to docela dlouho. Skoro pět let,“ začala vyprávět pohodlně uvelebená v malém křesle.
„Byla jsem tenkrát v lázních. Po tom, co se mi to stalo,“ neurčitě upřesnila.
„Vůbec se mi tam nechtělo. Jela jsem tam s krajní nechutí. Na recepci jsem zjistila, že budeme na pokoji dvě. Bůhví proč jsem si myslela, že budu na pokoji sama. Tahle informace mě otrávila ještě víc. Když jsem zaklepala na dveře, byla má nová spolubydlící už téměř vybalená. Byla jsem z ní na větvi. Já jsem měla jen tašku s pár věcmi. Ona měla s sebou obrovský kufr a z něj lovila šaty jedny za druhými, k nim odpovídající střevíčky. A když se vytasila se spodním prádlem, málem jsem se hanbou propadla. Já v té době měla akorát dvě podprsenky z tržnice a kalhotky s anglickými názvy dnů. Ivonino spodní prádlo byla samá krajka a roztodivné barvy i tvary.
Pak začala vybalovat příruční kufřík. Šminky, krémy, přípravky na vlasy i na tělo, dokonce si přivezla i natáčky, fén a kulmu. Ona byla Ivona navíc neuvěřitelně krásná. Medově zbarvené vlasy jí ve vlnách spadaly na záda. Nebyla moc vysoká, ale postavu by jí mohla závidět leckterá modelka. A když se usmála, vypadala jako anděl. Třicet by jí nikdo nehádal ani náhodou.
Připadala jsem si vedle ní jako Popelka. Nebo spíš jako šmudla. Ale Ivona se od první chvíle ke mně chovala nesmírně přátelsky. Nabídla mi tykání a brzy jsme si povídaly jako staré známé.
Na večeři jsem si hned všimla, jak muži nemohou z Ivony spustit oči. Bylo mi to značně nepříjemné. Nežárlila jsem na pozornost, naopak mi vadilo, že si nás tak všímají. Po tom, co se mi stalo, jsem z mužů měla trochu strach.
Původně jsme si chtěly jít zatancovat, ale raději jsme hned zapadly na pokoj. Ivoně jsem všechno vyprávěla a ona mě pozorně vyslechla. Povídaly jsme si dlouho do noci. Dozvěděla jsem se od ní, že není ani vdaná a ani nemá děti. Zdálo se, že ji to poslední docela mrzí.
Další dny jsme trávily podobně. Procedury, procházky, občas nějaká ta cukrárna, ale večery byly jen naše. Občas jsme si otevřely víno, mlsaly v posteli čokoládu a mluvily a mluvily. Pyžamové párty jsme tomu říkaly.
Dávala mi lekce z oblékání i líčení. Ukázala mi, jak o sebe pečovat a jak se přirozeně namalovat. Česala mi různé účesy a dokonce mě donutila pořídit si nové spodní prádlo.
Neměly jsme před sebou žádné tajnosti. Chovaly jsme se před sebou zcela přirozeně. A tak se stalo, že zatímco se Ivona sprchovala, já jsem si čistila zuby a pak jsme se pod sprchou vystřídaly.
Ivona byla nádherná. Pánové, vy všichni co tady sedíte, vás by ten pohled na její tělo zničil. Styděla jsem se sama před sebou, jak jsem na ni civěla. Byla dokonalá. Jako bohyně. Když jsem pak šla do sprchy já, hanbila jsem se před ní za své tělo. Nemohla jsem se jí zdaleka vyrovnat.
Ten osudový večer jsme z večeře doslova utekly. Nalepili se na nás nějací dva muži a byli velmi neodbytní. Raději jsme se zamkly. Když už jsme byly převlečené na spaní, Ivona ještě otevřela víno. Ale láhev se jí sesmykla a polila si postel. Smály jsme se jako praštěné. To nejhorší jsme uklidily, ale postel byla mokrá. A tak si Ivona vlezla ke mně.
Krásně voněla. Když mě pohladila po tváři, vůbec mi to nevadilo. Ani nevím, jak se to všechno semlelo. Nikdy mě nenapadlo, že se jí budu smět dotýkat. Byla tak krásná. Znala tajemství ženského těla a ukázala mi, jak může vypadat láska mezi dvěma ženami.
Potom mi přiznala, že se do mě zamilovala. Nechápala jsem. Taková krásná žena a vybere si mě? Nemohla jsem tomu uvěřit.
Trávily jsme každou noc spolu, až do našeho odjezdu. Tehdy jsme obě plakaly. Slíbily jsme si, že se budeme vídat. Ale už jsme se nikdy od té doby nesetkaly.
Ale nikdy na ni nezapomenu ani na ty krásné chvíle spolu,“ uzavřela Katka vyprávění.
Společnost mlčela. Svým povídáním je ohromila. Nečekali takovou zpověď. Malá brunetka s prstýnkem si dokonce od Katky odsedla.
Katka se omluvila s tím, že si musí odskočit. Když se vracela přes kuchyň zpět, čekal na ni starosta.
Culil se na ni a cvrnknul jí prstem do špičky nosu:
„Ty pohádkářko. Ale máš smůlu. Kovářová si zapomněla ten canc na stole a já si ho vzal s sebou na záchod. Jakže se to jmenuje? Psal sám život, nebo tak nějak, co?“
Rozesmála se: „Před polednem na poště skoro nikdo není a tak si těmi časopisy holt listuju. Myslíte, že tomu uvěřili?“
„Vsadím se, že někteří budou mít dnes horší spaní,“ mrkl na ni předseda zahrádkářů a chovatelů drobného zvířectva. „Škoda, že jsi vynechala ty detaily. Byly hodně zajímavé. A já, že se Kovářová nad těmi fakturami tváří tak zasněně. “
„Starosto,“ vyprskla smíchy Katka a cítila se skvěle.
