„Myslíš, že jsi připravena umřít?“ šokovala mě otázkou kamarádka Nina. „No to teda nejsem!“ ohradila jsem se uraženě. V mém věku? Hodlá mi snad k narozeninám darovat zeminu na hrob, ať si zvykám? Nebo mi chce nabídnout životní pojistku? Nikoli. Bylo to mnohem horší.
„A přitom bys každý den měla myslet na to, že se to může kdykoli stát,“ pokývala moudře hlavou. Nevypadala, že by byla nemocná, nebo duševně porouchaná. Musela jsem vypadat nesmírně nechápavě, neboť mi chlácholivě položila ruku na dlaň a počala mě zasvěcovat do své šílené teorie.
„Vůbec nesleduješ detektivky,“ napomenula mě nejprve. „Pak bys věděla, že nevíš dne ani hodiny.“
Oklepala jsem se. Toto téma nesnáším. Od té doby, co jsem matka, snad až panicky.
„Podívej, půjdeš si jen tak do banky. Dejme tomu pro novou kartu. Stoupneš si u okýnka a než stačíš vyslovit své jméno, rozrazí se dveře a v nich bude stát maskovaný ozbrojený lupič. Zařve všichni na zem a peníze sem, ty, jak tě znám, si nebudeš chtít umazat ty bílé kalhoty, co budeš mít stoprocentně na sobě a prásk! Bude po tobě! A pak? Ohledání. Proberou ti i kabelku. Drahá, pěkně vysyp obsah kabelky na stůl. Protože to bude jedna z prvních věcí, co detektivové udělají.“
Orosila jsem se. Nina na nic nečekala, drapla mou kabelku a prudkým gestem ji vyprázdnila. Chtěla jsem být neviditelná. Kdo zná tajemství dámských kabelek, ví. Kdo jej nezná, nechť je ušetřen. Ale potěšilo mě, že jsem v hromádce všeho možného našla i oblíbenou rtěnku, kterou jsem už týden hledala.
„A to jsme teprve u kabelky!“ zvedla prst Nina. „Jaké máš spodní prádlo? Doufám, že pěknou krajku, žádné krámovky!“
Poklepala jsem si na čelo.
„Jen se směj, jsem zvědavá, jak to pak budeš zdůvodňovat na patologii.“
Chtěla jsem poznamenat, že mi to už bude jedno, ale nakonec jsem raději mlčela. Dobře jsem udělala. Bláznům se nesmí odporovat. Nebyl totiž ještě konec.
„A teď si navíc představ, že tě někdo zabije doma. A bude následovat domovní prohlídka. Co ten koš nevyžehleného prádla?“ zvedla Nina pohoršeně hlas.
„Taky se ti budou přehrabovat v zásuvkách a šuplících. Všimla sis, jak mívají v detektivkách oběti perfektně naklizeno a vše srovnáno?“
Měla pravdu. Dnes bych asi v očích policistů selhala. No a co, tak jsem dnes ještě nevytřela. A to prádlo vyžehlím až o víkendu.
„Jenže, miláčku, to ještě pořád není všechno,“ pokračovala Nina ve svých investigativních teoriích. „Cos měla dnes na oběd?“
„Rizoto,“ odpověděla jsem opatrně.
„Italské?“ přimhouřila oči.
„Ne, normální. Ze zbytků kuřete od včera.“ Chyba, přečetla jsem jí v očích.
„Bože, budou zkoumat, kdy jsi co naposledy jedla. Nemůžeš se před pitvou nacpat takovýma trapárnama jako je rizoto, nebo knedlo, vepřo,“ znechuceně zalamentovala.
„Zelo,“ dodala jsem mechanicky. Zmrazila mě pohledem.
„V žaludku ti musí najít něco sofistikovaného, třeba spaghetti carbonara,“ zasnila se. Pak se zase zamračila: „A co tvůj profil na fejsu? Nezapomeň, že tam budou pátrat taky. A pokud případ zaujme média, budou se ti tam přehrabávat taky.“
Tady jsem klidná. Sem tam nějaké foto žvance, občas nějaká duchaplná hláška, nebo sdílení vtipu či citátu.
„Máš strašně nudnej profil. Musíš tam mít nějaké šmrncovní sexy fotky, taky nějakou na které se šťastně směješ a jednu posmutnělou. A doplň si knížky, cos četla, a smaž, že se ti líbí Jiří Vyorálek.“
„Nikdy! Je to můj nejoblíbenější současný herec. Vidělas ho v Českém století?“ vzbouřila jsem se.
Tak to tedy ne! Uznávám, kabelku bych si uklidit měla. A měla bych i vyžehlit. Klidně budu jíst uhlířské špagety a možná, ale fakt jen možná přidám na fejs nějakou novou fotku. Ale na Vyorálka mi nikdo sahat nebude!
„Aby ses nezbláznila,“ ušklíbla se. „Já tady s tebou po dobrém a ty?“
„Ty, Nino, a cos měla na oběd ty?“
Nina se na moment zarazila. Trochu neochotně přiznala, že smažený sýr. Vyprskla jsem smíchy. Vybavila jsem si včerejší Nininu fotomontáž, kdy sebe napasovala mezi Bodieho a Doyla. Připomněla jsem jí to. I to, jak před necelou hodinou hledala v kabelce mobil a postupně vytahovala nakousnutou čokoládu, sluneční brýle s ulomenou nožičkou a lízátko přilepené ke starému nákupnímu seznamu.
Chvíli se kousala do rtu a pak se začala smát taky.
Holt nejsme dostatečně připravené. Ani já, ani Nina. A co vy?
