Moc krásně napsané!

Ti moji dva "trhači" dokáží trpělivě čekat (spí do rozbřesku) u mé postele do okamžiku mého sbebemenšího pohybu. Naprosto ignorují mé tiché prošení "ještě nééé, ještě je brzo" až do razantního "chrápejte ještě, gauneři" a začnou mně "pusinkovat" až olizovat všude tam, kde nejsem milosrdně přikryt. Vědí, že do postele mají vskok zakázán, ani by to nešlo, protože bychom se tam všichni nějak nevlezli. Takže víkend - nevíkend, musím. Pevně především, jinak to radostné vyskakování neustojím. Jo jo, vstávání se psy je takové malé dobrodružství. A to jsou gauneři ještě vlastně štěňata, rok a půl a každý 30 kilo.

 "chrápejte ještě, gauneři" moc dobře znám 

!

V tomhle máme zlatého psa - o víkendu s námi vychutnává ranní lenošení, už jsme si ho vycvičili, že v sobotu a v neděli se nevstává dřív, než v půl deváté

U nás má na starosti budíček kocour. Pokud se mi nějakým způsobem podaří jeho

nátlakové metodě odolat, vynese poslední trumf. Jde budit smečku.

A pak už to jde ramba - camba, zachraň se, kdo můžeš.

Čili je definitivně po ptákách.

Náš pesánek Dan každé ráno vyvíjí bez ohledu na počasí a fyzickou způsobilost páníčků teror, dokud nevyrazíme na ranní čichací tour. Problém je, že vstává s rozbřeskem. Takže pápá vánoční vstávání před osmou hodinou, blíží se letní šílenství s půl šestou. Co by mu ale člověk neodpustil, že?

Ten krasavec na fotce je taky členem Vaší smečky?

Taky jme to tak měli dlouhá léta. Od té doby, co jsme povolil smečce přístup do naší postele, je klid. Vstávají až s námi, v sobotu vydrží někdy i d o půl osmé!

Spáč zrovna nejsem, takže já bych mohl venčit ráno všechny psy ve svém okolí (vlastního nemaje ). Cestou do práce vidím na jednom náspu kolem silnice páníčky se svými miláčky. Napadá mne : se psem se musí ! Kvůli dětem by nevstávali. Nebo si snad někdo umí představit, že by dítko chtělo ráno o páté na procházku a matka by natáhla tepláky a šla ? Každopádně pejskaři mají můj obdiv - denně, za každého počasí, zdravá ranní procházka. Tak jim přeju hezká rána.

Uáááá... Pomóc, vzala jste mi vítr z plachet, Lenko! Přesně na tohle téma jsem právě dopsala blog...  ale vy jste to vylíčila tak vtipně, že jsem si tenhle článek fakt s chutí přečetla a svůj strčila do šuplíku na později!  může nás obě blažit, že jsme na to zívání o sobotních ránech u počítače dvě  přeju pěkný víkend!

Tino, prosím o urychlenou publikaci blogu, ať je toho víc.