Zkuste tak nějak vánočně neblbnout

Máte rádi vánoční pohodičku? Klídek, stromek, cukroví..? K Vánocům patří, bohužel, i dárky. Proč bohužel?

Protože se dětem, které by nám chtěly říct, jak moc nás mají rády, a chtěli by totéž slyšet od nás, snažíme ucpat něžná ústa a smutné oči blikající nanicovatou elektronikou. Možná za to tak docela nemůžeme, jsme jenom zrcadlem své doby. Přesto budu rád, když se teď, v tom shonu, na okamžik zastavíte, a spolu se mnou zamyslíte, jestli ten předvánoční blázinec je to, co doopravdy chcete.

Babička, když byla ještě naživu, nám vyprávěla, že jako děti dostávaly každé pod stromeček jablíčko. Třináct sourozenců, třináct krásně naleštěných červených jablíček. V kovovém umyvadle na stole si pouštěli svíčky v skořápkách ořechů, tiskli nosíky na zamrzlé okno chalupy a radovali se, že venku sněží. Když byla babička starší, přibyly k jablíčku dřeváčky. To aby nemusela do školy ve sněhu bosky. Nevnímali, že mají nouzi. Však i čtvrti, kde ve Staré Pace bydleli, se dodnes říká Nouzov. Měli jednoduše radost. 

Přenesme se do dnešních dnů, což je bezmála o sto let poději. Z dárků se stal důmyslný průmysl, kvantita vítězí nad radostí. Ze všech stran slyšíme, co všechno ještě musíme stihnout objednat či koupit, aby ty naše Vánoce byly tak nějak v pořádku.   

Jako účastníci života v naší skvělé civilizaci, máme povinnost denně zkonzumovat v průměru 3000 reklam. Zdá se vám to hodně? Zkuste si někdy spočítat všechny ty podbízivé inzeráty v novinách, časopisech, bilboardech, plakátech, rádiích, televizích.. Možná napočítáte i víc. Můžeme se stokrát tvářit, jak nás nejrůznější produkty s křidélky i bez nechávají chladnými. Podívejte se na naše děti, jak uprostřed kreslené pohádky, s očima nalepenýma na obrazovku, nadšeně křičí: “Tohle ještě nemám. Tohle chci. A tohle taky!” A příjemný hlas v dětské reklamě nadšeně povykuje: “S novou hrou od XXX si užiješ ještě více zábavy! K panence YYY potřebuješ ještě super pokojíček a super auto. Kostíci jsou mňamka!” 

Přes náš výslovný zákaz a odpor se nám reklamní guláš zahryzává do hlavy. Nám, a hlavně našim dětem. Nemají na vybranou, MUSÍ to chtít. Protože kamarádi a spolužáci to chtějí taky. Mají oči smutné z toho, že na ně po celý rok nemáme čas, pod stromečkem je obdarujeme blikajícími obrazovkami a doufáme, že se zabaví, a do dalších Vánoc nám dají pokoj.   

Reklamy před Vánocemi už neříkají, že by se nám něco mohlo hodit. Teď doslova nařizují, že to i ono musíme koupit, jinak budou naši blízcí nešťastní. Dovedete si představit, že své blízké obdarujete hezkou knížkou? Jednou jedinou hezkou knížkou?!

Všimli jste si, jak vám v mozku při poslední větě vyskočila varovná cedule: “Není to málo?!” Mimochodem, píšete do knížek věnování? Já ano.

Ještě před pár lety zněly touhle dobou z rádií koledy a vánoční písně. Dnes je to v lepším případě Jingle Bells. Paradoxně je teď slýcháme spíše v obchodních domech, kde se mazaní manažeři placení ještě mazanějšími nadmanažery v našich otupělých zamrzlých duších snaží probudit dávno zasuté vzpomínky na krásné dětství se svíčkami u kamen. Rozhlížíme se zmateně kolem - a co z toho zbylo? Topení je ústřední, sídliště anonymní, lidé mrzutí - a svíčky jsou vonné - snad pro potěchu alergiků.

Posíláme prázdná přání SMS zprávami namísto návštěv, protože je to snadné - a protože to tak dělají všichni. Nebilancujeme, co se nám v tomto roce povedlo, ale řešíme, kdo nám na ty naše SMS neodepsal.

Je jen málo věcí, které nás dokážou vytrhnout z letargie. Fotka zase spícího Schwarzenberga, nebo Zemana na člunu kdesi na úřadě v Praze?! Pitomý společenský bonton velí nadávat. Na jednoho, na druhého, na oba - nebo na všechno. To aby nám náhodou nedošlo, že ti dva si pohodu umějí užít. Každý po svém. A že klid, pohoda - i láska, není něco, co se dá koupit v regále marketu nebo objednat přes net. Ty nejkrásnější věci jsou v nás. Můžeme je rozdávat plnými hrstmi, a nic nás to nestojí. Jenže - chceme? 

Věci se hromadí - a rezaví, a ti nejmilejší kolem nás mezití dospívají - nebo umírají. Zastavte se a rozhlédněte kolem sebe. Možná ještě nejste ztracení. Třeba to všechno taky chcete jinak. Po svém.

Přeju vám pohodové Vánoce.