Vánoční rozchody

Vánoce jsou prý svátky pohody a klidu. Jenže vykládejte to někomu, kdo je musel letos poprvé trávit sám.

Dokud jsme byli dětmi, užívali jsme si krásu svátků, padající sníh, koulovanou, sněhuláky..  Zkrátka všechny radosti zimy. Nemuseli jsme do školy, a přáli si, aby začátkem ledna někde zamrznul vlak s uhlím, a my měli uhelné prázdniny.

Jak šel čas, stávali jsme se čím dál dospělejší, a ta pohoda se začala nějak vytrácet. Založili jsme rodiny, a snažili se do dětství vracet prostřednictvím našich dětí. Jenže děti pozvolna rostly, a to dítě v nás, jako by odtékalo s jarním sněhem někam hodně daleko.

Namísto krásné vánoční pohody v tom čase vyplouvají dlouho odkládané problémy. Atmosféra houstne. Děláme řadu rozhodnutí . Některá jsme měli udělat už dávno, některá nikdy. Ne nadarmo mají rozvodoví právníci v lednu žně. Rozvádí se nejvíc párů. Na někoho praskne nevěra, jiný se opije vaječným koňakem a konečně partnerovi řekne, co se neodvážil za střízliva. Někdy to prostě jen tak vyklouzne.

Jsem jedním z těch, kdo letošní svátky strávil sám. Nestěžuju si, jen je mi tak trochu hodně líto, že se lidi nedokážou domluvit, že nehodlají dělat kompromisy. Protože už zkrátka nechtějí. Špatně se tančí bosky na ostří nože. Obzvlášť, když ten nůž už nějakou dobu hezky rezivěl.

A tak vám přeju, ať si, navzdory drobným neshodám, vážíte toho, co máte, dokud to máte. Protože až to ztratíte, už nikdy to nedostanete zpátky. I kdybyste se tím nožem třeba rozkrájeli.