Mrtví vojáci, aneb stanné právo v Evropské Unii

Tatínku, uznávám že jsi měl pravdu. Lidi se nezmění. Jsou a budou jako ovce..Dovolte abych se představil. Jmenuji se Jaroslav Marek. V září mi bude osmdesátsedm roků. Jsem lékařem ve výslužbě. 

Zažil jsem hospodářskou krizi ve třicátých letech. Tatínek mě tenkrát vezl na rámu kola a míjeli jsme nekonečnou frontu lidí:
“ Tatínku, prosímvás, na co stojí tamti lidé?“
„ To stojí na chleba, synku. Mají hlad, a každý v ruce žebračenku na 10 haléřů.“
Jednu žebračenku mám dodnes schovanou, počkejte, ukážu Vám ji.
Nastoupil zbrojní průmysl, lidi dostali práci. Pak přišla válka. To si nikdo nedovedete představit. Strach, bídu, bezmoc. 
Přečkali jsme, ačkoliv strýc Jan zahynul v Buchenwaldu. Měl jsem ho rád, chodíval k nám v neděli a hrával po obědě na housle. Teta Marta se synem se k nám potom přistěhovala. Ve vosumačtyřicátým zmizela. Říkalo se že odešla s nějakým vojákem do Ameriky. A Vašek u nás zůstal.¨
Válka každýho nějak poznamenala. Tatínek o ní potom občas mluvil:
„Pamatujte si, že čeho Hitler nedosáhl silou, toho dosáhne jinak.Dostane Evropu pod svoji nadvládu ekonomicky. Však uvidíte.. “ 
Tatínek byl moudrý muž. Ale tomuhle jsem tenkrát nerozuměl. Hitler byl přece mrtvý!
 
 
***  
 
 
Psal se rok 2007. Seděli jsme s bratrancem docentem Raškem v kavárničce, pozorovali hladinu Seiny a mluvili o všem možném. 
„Ty, Václave, žiješ tu už bezmála třicet let. Je tady líp než v Čechách?
„Je tu jen víc lidí. Ale jinak jsme všichni na stejný lodi, máme Unii. Co bysme si mohli přát víc?!“ Na chvilku se odmlčel a sarkastickým tónem dodal: 
  
„Pamatuješ co váš táta říkával o Hitlerovi?“ 
Zarazil jsem se. Válku jsem zažil. Srovnávat dnešek s tím co bylo tenkrát... Nechtěl jsem Václava urazit, a tak jsem změnil téma:
„Vysvětli mi jak je to třeba s těma žárovkama. Podle nařízení EU je máme nahradit těma úspornejma, jak se to jen jmenuje....zářivkama.“
Ve Václavovi se probudil vědec:
„Podívej Jaroslave, žárovka má, technicky vzato, světelnou účinnost 8%. Zbytek energie se promění na infračervené záření, tedy teplo. Jenže to teplo se nikam neztratí, vytápí nám dům stejně jako elektrické topení. Zakáže snad EU vytápění elektřinou? To by je výrobci topných těles ušlapali. Stejně jako by je ušlapali pokud by neprosadili úsporné zářivky.
Koho z těch učitelů a podnikatelů v Evropském parlamentu zajímá, že ekologická zátěž vzroste o řád víc než úspora? Přirozené světlo půjde do háje. Budem si kazit oči svítidly, které si na světlo jen hraje, protože mu chybí číst spektra.“
 
Zamyšleně jsem namočil croissant do kávy. Václav mě chvíli pozoroval, a pak pokračoval: 
„Lidé nejsou zvyklí předvídat jako v partii šachů. Hrají své každodenní Člověče nezlob se, a spokojeně mlaskají, přivázáni ke žlabu. “ 
 
 
***
 
  
Po návratu z Paříže ve mně uzrávalo rozhodnutí. Uvědomil jsem si, že je rozdíl mít na výběr, nebo muset mít na výběr. Vzpomněl jsem si jak táta říkal, že svoboda není to co namluvil Goebbels davu. 
Možná mě budete vzhledem k věku považovat za blázna, ale rád bych vám otevřel oči. Chci abyste se nebáli mít svůj názor, ať je jakýkoli.
Nechci zabít Unii, ale žárovky budu bránit do posledního dechu. 
Možná zůstanu jediný, komu záleží nejen na tom hřejivém Edisonově vynálezu.
Nejspíš mě v tom necháte, já vím.