Čtečka eknih. Mor, nebo spása?

Elektronika nás povznáší do nebe, a současně nás přibíjí na kříž. Pokrok nezastavíme. Držím v ruce Nook Simple Touch, sympatický kus plastu, díky kterému jednou skončí papírové knihy na hranici. Nebo ne?

Nook Simple TouchBarnes&Noble

Odjakživa miluju knížky. Jejich vůni, šustění listů, a taky jejich váhu, když je držím v ruce. V první třídě nás učitelka peskovala za ohnuté oslí rohy. Dneska to lidi dělají namísto záložky. Tedy pokud ještě čtou papírové knihy.

Ze všech stran nás obklopuje elektronika. Žijeme tak nějak rychleji. Ale že bychom byli díky všem těm počítačům, mobilům, ipadům, DVD, televizím, alarmům šťastnější, to jsem si nějak nevšiml. Jako by v tom křemíkovém chaosu přestávalo být místo pro člověka. Stroje nás ovládají, a my se jim dobrovolně poddáváme. Stáváme se čím dál závislejší, a ještě tomu tleskáme. Nebo si snad dovedete představit život bez elektroniky?   

V osmdesátých letech mi naši koupili od staropackého překupníka, pana Hlavatého, první digitálky. Koukal jsem na ně jako na zázrak. Odložil jsem svoje obstarožní natahovací východoněmecké Ruhly, tolikrát pokoušené permanentním magnetem, a obřadně si nasadil digitálky. Magnet jim nevadil, a měly dokonce stopky! Děda s babičkou, i má staromilská teta, tomu říkali „hodinky pro blbý.“ 

Uplynulo čtvrt století, a já mám na ruce zase mechanické hodinky. Jsou to automaty, natahují se samy, a za den se zpožďují jako šnečí mambo. Přesto jsem za ně rád. Takový malý soukromý únik ze světa nepostradatelné elektroniky. Kdykoliv se na ně podívám, jako bych se znovu nadechnul. Pod ručičkama tepe nepokoj, mechanické srdce. I naše srdce jsou mechanické strojky, mají svůj rytmus, stejně jako hodinky. Rytmus, který elektronika nenápadně podkopává.

Úplně vás vidím, jak si právě ťukáte na čelo a říkáte si: Ten má dost.. Nejspíš má místo mobilu na krku trumpetu, a život tráví s tužkou v ruce někde uprostřed bažin.. 

Musel bych být blázen, abych si s touhle životní filozofií pořídil elektronickou čtečku knih. Přesto ji mám! Pořídil jsem si ji s vidinou dlouhých zimních večerů. Jmenuje se Nook Simple Touch. Koupil jsem ji přes net. Vyšla na necelé tři tisíce.

Pošilhával jsem sice po Kindle, jenže byly zrovna vyprodaný. Přesně podle hesla „všechno zlý je pro něco dobrý..“ jsem vypátral, že existuje něco jako Nook. Abych to zkrátil – jsem rád, že Kindle zrovna neměli. Tahle je prostě lepší.  

Tak tedy, pojďme najít pět rozdílů.

Pokud se řekne ebook, vybaví se deseti lidem z deseti Kindle, nepsaný etalon v téhle branži. Tak to vidíme my, na východ od Ameriky. Pěti Američanům z deseti se při stejném  slovu vybaví Nook. 

Ten, který právě leží přede mnou. Příjemně pogumovaný šedočerný plast, šestipalcový displej. Po stranách displeje podlouhlá nenápadná tlačítka, spíš takové vystouplé rýhy:  stránka dopředu/dozadu. Tady se myslelo i na leváky! Nejen proto tu Nook vede 1:0. Kindle Touch taková tlačítka nemá. Musíte si vystačit s ťapáním na displej, což Nook umí samozřejmě také. Výrobci říkají, že tyhle dotykové zázraky mají těsně nad displejem síť infrapaprsků,  které snímají špičku našeho prstu. Nebo taky dvou a více – to je ten slavný multitouch. Dá se tak třeba měnit velikost písma.

Ty paprsky jsem zatím nezahlédl.  Ani ve tmě. Představuju si je jako známou scénu ve filmu Past, kde Catherine Zeta-Jones pod vedením Seana Conneryho obratně kličkuje sítí laserových paprsků, až k vysněnému uměleckému skvostu.    

Může se zdát, že ty paprsky jsou ve čtečce geniálním vynálezem. Žádné dotykové vrstvy, přes které není pořádně vidět na displej, nebo se to divně leskne.
Jíte někdy u čtení? Ano?! Tak na to zapomeňte. Stačí drobeček padnoucí na displej, a máte rázem otočenou stránku. Nebo taky dvě.

Ale jinak to funguje bezchybně. Rychle a přesně. Kindle má svůj formát knih *.mobi, Nook jezdí na soubory *.epub. Kindle potřebuje soft, kterým do něj knihy nasypete. Amazon, maminka Kindlu, by byl nejradši, kdybyste si veškerý obsah kupovali. Pánové Barnes a Noble by si jistě přáli totéž, ale jsou k nám, uživatelů, shovívavější. Zatímco do Kindle nedostanete soubory jinak než přes web Amazonu nebo nějaký speciální soft /deset geeků z deseti doporučuje bezplatný program Calibre,/ Nook se po připojení k PC tváří jako další disk. Stačí jen přetahovat soubory.

Nook neumí přehrávat zvuky, což některé Kindly umí. Ale ruku na srdce, pokud čtete a zároveň u toho posloucháte muziku, máte z toho něco? Já ne. Muziku si někdy pustím při psaní, jako kulisu na odříznutí okolí, ale u čtení mě to spíš štve. Nepřítomnost škvrkátek mi u Nooku vůbec nevadí.    

Samostatnou kapitolou je shánění knih. Pokud už nějakou čtečku máte, ruku na srdce, kolik knih jste do ní poctivě koupili? Chápu.. Existuje spousta legálních knih. Bible, Čapek, Marxův Kapitál.. Pokud chcete něco novějšího, budete muset zaplatit. Penězi, nebo pěti minutami strachu. Ani já nemám v tomhle směru svědomí křišťálově čisté. Ačkoli jsem si dal tu práci, a několik poctivě koupených papírových knih jsem si pomocí skeneru a OCR převedl do elektronické podoby.

Jinak není tajemstvím, že knih je plný internet. Ke zlosti vydavatelství, a taky autorů, kteří z každé knihy mají svých královských 5% /kdoví jestli./

Většina knih i archivů je v obstarožním, ale vůbec ne špatném, Palm formátu  PDB. Je potřeba je převést třeba zmíněným programem Calibre tak, aby tomu čtečka rozuměla. Jinak nečte.

Tady Nook vytahuje poslední, a největší trumf. Pomocí šikovného prográmku a chvíle nejistoty se z něj dá udělat tablet s Androidem!

Tři dny jsem se rozhodoval mezi ztrátou záruky, a získáním nových možností Nooku. Zvítězil pokrok. Trvalo to deset minut, na jejichž konci měla podle návodu z netu obrazovka zčernat. Nezčernala. Zato já začínal rudnout. Navzdory varování návodu jsem Nooka vypnul, a pak zkusil znovu zapnout. Chvíli se nedělo nic. Začínaly se mě zmocňovat infarktový stavy. Tři tisíce v pr… Naštěstí po chvíli naskočil!

Na první pohled žádná změna, na druhý přibyla při pravé straně nepatrná ikonka. Právě ta spouští rozšířené možnosti,  udělá z Nooku tablet. Sice němý a trochu pomalý, ale to vůbec nevadí. Můžete na tom střílet angry ptáky , hrát šachy, brouzdat po netu, a při tom všem vás díky e-ink displeji nebolí oči! Dokonce se s tím dají prohlížet obrázky, kterým dodává e-ink zvláštní černobílé kouzlo.

A to nejlepší na konec: Pokud do takto upraveného Nooku nahrajete program Cool Reader, máte lepší čtečku než originál. Spousta užitečných nastavení, a hlavně: přečte jakýkoli formát! Pokud máte plný hard knih, nasypete jednoduše do čtečky, protřepat, nemíchat, a čtete, a čtete, až do zblbnutí, nebo do příchodu šéfa.

Nook dělá tyhle čtečky i s osvětlením. Mnoha lidem to přijde praktické, mě je mnohem příjemnější obyčejná ilegální žárovka.  

Takže, vítejte ve světě elektronických knih, milí čtenáři! Pokud se stále ještě bráníte pokroku s argumentem, že v obýváku – nebo ve sklepě,  máte hromadu papírových knih, zvažte, jestli byste je všechny najednou unesli. Nebo třeba jen ty nejmilejší. Asi taky ne, viďte.

Ponechám bez komentáře možnost vzít si ebook na dovolenou. Nevím jak vy, ale já trávím dny odpočinku raději v moři, a pokud mě za  bójkama nepřejede trajekt, tak večer chvíli u baru.

V e-čtečce si můžete přečíst i knihy, které už zkrátka v papíru neseženete. Třeba takový Pád rodu Smiřických od Josefa Svátka. Doporučuju!  

I já mám svoji knihovnu papírových knih. Nedovedu si představit, že bych sbírku skvělých básní Josefa Skácela slabikoval na čtečce. Tedy dovedu, ale nechci. Skácel chtěl, aby „slza byla doopravdy slza, a bolest aby bolela.“ 

A já chci, aby kniha zůstala knihou.  A až jednou zase přijde blbá doba, kdy bude elektřina na příděl, podložím čtečkou eknih starý stůl, a ve světle čadící a prskající svíčky se začtu do Skácelovy básně:

„Na celém světě není tolik ticha,

jako když sněží v Dolních Kounicích,

a probořenou střechou katedrály,

snáší se k zemi bílý sníh…“

Vaše případné komentáře mi můžete zanechat i na mém webu.