Joo, seznamka...dobrý sluha a špatný pán :-). Má své výhody a nevýhody a pomáhá, když ji berete jako "autobusovou zastávku", kde je možné potkat lidi, kteří tudy procházejí nebo postávají. Výhoda je, že víte, že taky hledají. Nevýhoda, že virtuální svět hrozně zkresluje. Takže přesun do světa skutečného je nejspíš jedinou cestou....

x

Jo...a co já a seznamka? Něco jsem si tam pobylo, ledaskoho potkala i poznala, pár kamarádství trvá dosud. A nakonec jsem se našli s člověkem, s nímž jsme se denně potkávali a "neviděli". I on večer sedal k seznamce, ale tam jsme se (asi naštěstí) minuli.

Seznamka je super.. Když se zadaří, do hodiny jsme se již s dotyčnou slečnou oddávali skvělému sexu..

...patrně jste byl na nějaké jiné seznamce, než o které je řeč

Ohledně všemožných sesnamek je třeba si uvědomit, že je to jen jedna z cest, jak zvýšit pravděpodobnost, že někoho potkáte. Taky se dá říci, že jsem seznámen díky seznamce, ale poněkud nepřímo. S dotyčnou ze seznamky to sice neklaplo, ale zato s jednou její známou ano a už to bude 15 let, co jsme si navlékli prstýnky. Nebýt toho, že jsem si s onou seznamkovou slečnou vyrazil na jednu oslavu pořádanou nějakou další její kamarádkou, tak bych svojí drahou polovici asi nikdy nepotkal. A proto platí, co jsem řekl na začátku. Nelze to brát jako dodávku budoucího partnera/partnerky na zakázku, ale jako další možnost někoho potkat a třeba to bude ten pravý.

Na začátek rovnou přiznám, že jsem ten kluk na kluky, co jste hned v úvodu vyloučil . Váš článek mi dost silně připomíná mě, když jsem si hledal partnera já.

Můj problém je, že nejsem schopen oslovit člověka jen tak, aniž bych od něj něco nepotřeboval. Nemám naučené takové ty balící fráze, jak to někteří umí. Takže kdyby neexistoval internet, asi bych si našel partnera na inzerát v novinách. Jedině tak předejdu tomu momentu, kdy se ucházím o někoho, kdo není stejné orientace. Znamená to, že můj druhý problém je, že to prostě na druhém nepoznám.

Před téměř deseti lety jsem si založil profil na takové internetové seznamce, byla to v mém případě jediná možnost, jak nebýt sám. Samosebou jsem měl nějaké představy, jaký by měl být, aby mu šlo o vztah a abychom měli nějaké společné zájmy. Na vzdělání nebo vzhledu mi moc nezáleželo. Zkrátka mi musel být sympatický. Vypadá to, že nic náročného to nebylo, ale opak je pravdou. Dostával jsem nabídky na sex, které jsem odmítal, protože jsem nechtěl skončit jako někteří, co jsou na seznamce déle. Rovněž jsem nestál o barové vymetače a volné vztahy. Stačí mi jedna jediná osoba. S několika lidmi jsem se sešel, ale časem vyšlo najevo, že neměli vyřešenou svou minulost, která je ve vztahu se mnou dohnala.

Dlouho jsem na seznamce nemohl zavadit o normálního člověka. Až se jeden našel. Tehdy jsem byl v Praze a on ze severní Moravy, kde ještě mám trvalé bydliště. Sešli jsme se, padli si do oka a po 8 měsících jsme se nastěhovali na jih Moravy. Jsme spolu dodnes a nemám důvod současný stav nějak měnit nebo rozšiřovat o nějakou bokovku .

Hezky napsáno, a ten happy end vám přeju!

Váš názor se mi líbí, domnívám se, že pokud člověk jen na seznamce nevyčkává na toho pravého-tu pravou, tak proč nezvýšit možnost se s někým potkat i tímto způsobem. Souhlasím však především s názorem Václava, že lidé by se měli potkat, prostě pokud možno více přirozena, než nastavených požadavků a parametrů.... Někdy člověk totiž zjistí, že se sám ani nedokáže spolehlivě popsat a na druhé straně může si padnout do oka s někým, koho by na seznamce očividně nehledal...

Máte to nastavený správně

My se s manželem na netu poznali díky společnému koníčku hraní her. Tak dlouho jsme spolu hrali až jsme zjistili že už s nikým jiným hrát nechceme a to ani jeden z nás nevědel věk, stav toho druhého. Když jsem pochopila jak moc jsme zamilovaná, chtěla jsem utéct protože jsme se bála že mu bude 16 / mě bylo 30/ nebo že samozřejmě někoho má. Nakonec se ukázalo že 16 už mu bylo, je sice mladší než já ale ne tak moc. Bohužel když jsme si navzájem přiznali ty city, tak už jsme v tom lítali až po uši a představa setkání tváří tvář mě děsila, Takže jsme se porpvé viděli až po roce a rovnou v bytě který manžel pro nás pronajal:) No a jsme spolu 16 let ,

Potvrzujete mé přesvědčení, že životní láska se nehledá, ale potkává.

Tak nějak mám pocit, že na netu převládají ti/ty, kteří po nějakém vztahu ani moc netouží. Že jim jen chybí komunikace, někdy trocha fantazie ve fádním nudném životě, trocha vzrušení a tajností.

Já si rád "povídám" na chatu a když je mi někdo sympatický, tak se s dotyčnou třeba sejdu. Ale hledat si takto partnera? To by se musel člověk obrnit obrovskou trpělivostí. Krom toho já mám za to, že životní partner se nehledá, ale potkává.

Proč?

Potkat partnera v pokročilém věku? Píší o sobě když mě bylo 47.

Dělám na stavbě, takže se skoro dají vyloučit partnerky jiné než Ukrajinské národnosti.

V hospodě ženu nehledám.

Netančím takže v tomto směru jsem zcela mimo.

Hraju fotbal a tenis, takže opět minimální možnost se seznámit, pokud nebudu usilovat o partnerku někoho ze spoluhráčů, což je mimo mé přesvědčení. Takže seznamka je skoro ideální.

Jo na seznamce jsem poznal asi tu pravou.

Jsme spolu 7 let a zatím to vypadá, že to ještě nějakou dobu potrvá.

Základ je nelhat. Fotky pokud možno aktuální. Taky se mi stalo, že na schůzku přišlo něco co vypadalo jako moje matka.

Sex není problém tak na třetí schůzce aby to nevypadalo moc blbě.

No, ale samozřejmě to chce číst mezi řádky a nenaletět na sladký bláboly.

Jak ještě nějakou dobu? Snad napořád, ne?! Jinak souhlas, a taky jste pobavil s tím sexem na třetí schůzce. Marně pátrám v paměti, kdo to řekl první, ale všichni to po něm opakují. Nikola Tesla by řekl, že sex není problém kdykoli, záleží jen na tom, jestli jsou zúčastněné subjekty v rezonanci.

A po čase už vás přejde chuť i na ty poznávací schůzky.

Jinak samozřejmě karma

A proč? Já jich zažil asi 20 a z většiny si odnáším pozitiva (a nebyl to vždy jen sex). Nesmíte brát vše co se namane.