Rodinná harmonie

Rodina zažívá ve věku moderním své dva nejextrémnější přístupy. Zdá se, že celá společnost soupeří ve vzájemné rivalitě dvou polarit, ať už budeme zkoumat jakékoliv pole lidské činnosti od náboženství až po vysokou politiku. Můžeme v tomto souboji rozpoznat principy, které vyjadřují aktivní a pasivní postoj, neboli jinými slovy princip činný a trpný. A tak se vztahy v rodině odvíjí od vzájemného skloubení ženského a mužského principu.

Vězte, že ženský princip je pasivně-činný, zatímco mužský princip je aktivně-trpný. Vše v rodině je podmíněno těmto vazbám. Pokud jsou oba principy v rovnováze uvnitř každého člena rodiny, pak jsou v rovnováze i v celku.
Rodina je tradičně založena na patriarchálním vzoru, kdy muž je zpravidla ten, kdo má hlavní slovo a rozhoduje za ženu, ale v moderní historii byl již tento vzor překonán příkladným a nelehkým přístupem prvních průkopnic ženských práv. Dávná minulost naší planety nás naproti tomu učí, že dřívější uspořádání společnosti vzešlo z matriarchálních kořenů. Nejdříve lidstvo prošlo věkem luny a ženské vlády, aby mohl vládu převzít muž a nastal osvícený sluneční věk. Dnes však přichází doba, kdy oba principy budou čelit vzájemnému vyrovnávání, dokud se muž a žena nestanou sobě rovnými. Tato doba rovnosti práv a svobod mezi muži a ženami je zcela nutným vyústěním historických událostí.
Současné dění v rodině nás vede nejen k fyzické, ale hlavně duchovní a duševní rovnosti a vzájemné nezávislosti mezi muži a ženami. Současně s tím, jak se stírají rozdíly mezi muži a ženami, mizí i tradiční pojetí rodiny. A s tím mizí i dobré hodnoty založené na úctě k rodičům, které dnešním dětem mnohdy chybí právě tak zoufale jako některým rodičům chybí pevná ruka v přístupu k sobě sama. Je jisté, že dítě potřebuje lásku a podporu skrytého tvůrčího potenciálu, ale stejně tak potřebuje nějaký řád, znalost důsledků dobra – zralosti a zla – nezralosti. Potřebuje vědomí pokory vůči všemu bytí. Toho však nelze dosáhnout žádným vysvětlováním, ale jedině příkladem a skutky, kterými se dítě od rodiče nejvíce naučí. Můžete říkat, co chcete, ale dítě bude vždy napodobovat vaše činy. Proto jsou děti vždy více či méně obrazem rodičů. A proto je důležité začít od sebe a měnit nejdříve ze všeho sebe sama, pokud chceme někoho skutečně vychovávat.